Z kroniky Včelné díl I - Naše masopustní veselý

Kronika Včelné, díl I., r. 1925

Naše masopustní veselý

Tento rok jsme zahájili naše masopustní veselý hasičským plesem hned na počátku ledna. Byl to u nás první hasičský bál, konal se u velitele Jos. Kalkuše a byl navštíven místními i okolními hasiči dost a dost. Finančně se také zdařil. Potom jsme tu měli ještě tři plesy, a to: Divadelních ochotníků „Včela”, u Petrů a u Kalkušů. V Poříčí byli také čtyři plesy. Dva v Sokolovně, jeden u Hrdinů a jeden u Šnabegrů. Plesání tu bylo letos dost a dost. A konec masopustu jsme tu také měli. Masopustní konce mají vždy ve Včelné, nebo lépe na „Bořích”. Poříčtí se na to nevzmohou. Kde pak poříčtí. Buďto je jim to moc hloupé a nebo se k tomu nějak nemohou dostat. U nás je to uš starým zvykem, bez toho bychom se neobešli. Tentokrát to tu vzali do parády jinak. Hasiči potřebovali moc peníze a tak to velitel skombinoval, že si k nějakým s tím masopustem dopomůžou. Zrovna se zde zavádí ta „elektrika”, tak se přistrojili za inžinýry s celým příslušenstvím a vyměřovali „elektriku”. Přišli před chalupu, vyndali „nákresy” jak to bude vypadat a nařizovali: Tak tohle pryč, tahle střecha se sundá, tahle dráha se dá kus dál, tahle cesta na stranu a podobně. Potom to podepsali, Komenda dal útržek z kalendáře jako potvrzení na příjem, když nějaký byl, a šlo se dál. Program byl tedy jiný než léta minulá.

O dních masopustních se ovšem ještě hrálo, ale jen harmoniky, kromě u Šandery, tam hrála ještě v neděli „velká”. Jinde už na to nebylo peněz. Ono se jich také v tom masopustě hodně utratilo a moc jich zde v zimě není, proto že není výdělek. No, jen když už je ten masopust pryč, uleví sobě mnohý, ale hlavně mnohá matka. Nyní honem se z těch hříchů zase vyzpovídat, aby netížily.