Z kroniky Včelné díl I - Divadlo a pouť

Kronika Včelné, díl I., r. 1925

Divadlo a pouť

Páni učitelé nacvičili s dětmi páté třídy pohádkové divadlo a dne 20 a 21 jej v Sokolovně v Poříčí sehráli. Činnost tato musí se jen chváliti. Děti si tím příjemně svého ducha zaměstnají a osvěží, i mnohý grošík z takového divadla zbude, ovšem že zase pro školu. Děti, děti, ty se výchovou buďto zkazí anebo napraví; podle toho, co jim vštěpuješ do hlavy.

Téhož dne 21 konala se zde ve Včelné obvyklá pouť. Je zde v kapli mše, muzika hraje, dva 3 stánky s cukrovinkamy, to je ta celá naše pouť. Ta naše pouť tu vznikla asi před patnácti lety. Pan Karel Černý dal pozemek a sestra jeho ženy paní Vycpálková nechala tu kapli vystavět. Ze sbírek se zařídil oltařík a bylo slavné svěcení. Od té doby vždy v ten čas se koná pouť. Zvonek si ze sloupku přendali na kapli a tak od té doby zde zvoní, modlí se, někdy také mše, kázání, a tak mnohé se zde koná, co souvisí s římským klerikalismem. To zvonění je ovšem moc pěkná věc. Hlas tohoto zvonku jako by vám jasným hlasem oznamoval: Cinkáme, cinkáme, cinkáme a.t.d. Mne se to zvonění líbí.