Z kroniky Včelné díl I - Jindy a nyní

Kronika Včelné, díl I., r. 1925

Jindy a nyní

V naší vsi se o úřad obecního starosty dříve nikdo netrhal; a kdo mohl, rád se tomu vyhnul, ovšem po svých zkušenostech. Ono se jich také za 25 let co tak do převratu pamatuji moc nevyměnilo. Pamatuji za starostu Václava Babku ze Včelné, Františka Němečka z Poříčí a Františka Opekara, též z Poříčí. Poslední však byl starostou jen jedno „kapitolací”, nebo období. Za to Babka byl asi třikrát starostou. Oni mu říkali: Ty si krejčí, „furt” si doma, tak si to vem. Práce bylo u nás vždy dosti; není tudíž divu, že za nějakých 50 korun ročně a to nikdo nestál. Vždy v jedné vsi byl radní a v druhé starosta, jako je to nyní. Nejvíce bylo práce když se vybíraly obecní přirážky. A věděl to každý, neboť zde měli vzláštního posla. Měla obec takovou dřevěnou paličku, jako mají kuchařky na poklepávání masa. V držadle byly provrtané dvě dírky, k tomu se připojilo kousek tvrdého papíru též s dvouma dírkama, „špagátem” se to spojilo tak, aby se tato papírová tabulka pěkně houpala. Jak byla velká tato tabulka, takový se napsal kousek papíru a přilepil se na to. Tam třeba bylo napsáno: Zítra ve dvě hodiny odpoledne se budou vybírat obecní přirážky. Vojt. Školák, radní. Takto opatřená palička se dala vedlejšímu sousedu, onen opět vedlejšímu a tak kolem až zas k radnímu. Ku svému oběhu potřebovala dva neb tři dny; dle toho jak kdo spěchal to dát dál. Když se poslala palička po své ose ve čtvrtek nebo v pátek, tak vykonala do neděle svůj úkol. Jednou se ale stal této obecní paličce malér. Šla také svou cestou po vsi a bylo tam napsáno, aby Hynka Baborskýho žádný nevzal do bytu, aby sem nepřipadl. Cakra, Baborský když to uviděl, došel ku svému soudruhu Nečasovi a když k tomuto milá palička došla, jeho syn ji vstrčil do kapsy a spěchal s ní do Budějovic, do redakce tehdejšího Jihočeského Dělníka. Redaktor to ovšem v listě zle zkritisoval a že to dá do Musea. Nečas ovšem udělal novou, ale ta už po vsi nešla. Od té doby jsou samé vyhlášky.

Kdo u nás tuto paličku jako laciného obecního posla zavedl a ze které doby pochází, je mě těžko říci. Myslím však, že palička tato byla zavedena již dávno a to tehdáž, když lid ještě sám o sobě nerozhodoval, nýbrž páni, kteříž na takovýto dvorech seděli. Redaktor Janoušek, tehdáž v Jih. Děl. napsal, že se s ní naklepávaly tvrdé hlavy za doby pánů Francků; ale myslím, že se s ní klepalo jen na dvéře, aby otevřeli, že vchází obecní posel. Tak ji užívali všichni starostové zdejší. Já ovšem pamatuji již jen tak trochu Jana Kalkuše, který byl ještě před Babkou, potom Fr. Němečka, Václ. Babku a Fr. Opekara. Jednou, bylo to v roce 1910 nebo 11 (už mě paměť vypovídá službu), se obecní výbor usnesl, aby žádný lidi, kteří tu mají nabýt domovského práva po deseti letech, žádný do bytu nebral. Školák to dal na paličku a tu se jí stalo to neštěstí, že zmizela s povrchu zemského, respektive z našeho obecního výboru. My jsme tu měli i před válkou různé vzrušující období. Kolem roku 1910 jsme tu měli srážku vlaků, potom as za rok vyšinutí v Poříčí, potom opět zde vyjetí vlaku na slepou kolej a zajetí do břehu, před tím nám tu spad, ech, ne spad ale přistál balon a nyní vydíme jen samé aueroplany. Časy se mění. Každou chvíly je něco jiného vydět.

Ve válce to byl zas Červený kříž, který nás nejvíc zajímal. Jak začal trhavě pískat, lidé říkali: Hele, kříž, kříž, kříž, ono to pískání také skoro tak vypadalo a honem se hrnuli k vlaku. Ti kdož měli v taškách chléb, dostali od vojáků prádlo, šatstvo, no všeckno, co vojáci měli. Nosili tam i ovoce, ano i jahody (borůvky), ale ty vojáci moc nechtěli, nejraděj měli chleba. Za chleba se dostalo prádlo a šaty, za toto opět máslo a jiné potraviny a za tyto opět různé předměty průmyslové. Jen kdo měl chleba. Tak se to tu stále mění. Co bylo včera dost dobré, dnes je to již přežité. No ovšem je tu znáti, že jdem ku předu.