Z kroniky Včelné díl I - Po čtyřech letech

Kronika Včelné, díl I., r. 1925

Po čtyřech letech

V letech 1921 a 1922 nás tady v té nově založené „Zahradní osadě” si 14 vystavělo své domky. Věděli jsme, že budeme na 20 let osvobozeni od činžovních daní, ale nevěděli jsme, že si o tuto slevu musíme žádati. Až teprve v roce 1923, když přebral Kocina od Marka obecní úřad, tak mu to tam Marek všeckno přines již naprané, že se to musí odeslat Berní správě. Kocina nás tedy obeslal, aby jsme každý dal na žádost 1 k.č. a bylo tedy o slevu žádáno. O slevě jsme byli Berní správou vyrozuměni, jenže místo aby byla podána v zákonité lhůtě 60ti denní, byla podána za půl třetího roku. No, mysleli jsme, však z toho nic nebude. Máme přece zákonitý nárok na slevu. Jo, cakra, bylo z toho. V pololetí roku 1925 přišly najednou platební rozkazy za onu dobu, než byly žádosti podány, tedy za půl třetího roku. Obyčejně zní rozkaz na 120 Kč. Málo který pod sto. Co teť? My se s tím první dřeli, scháněli, parcelovali, zkrátka, dělali jsme průkopníky a nyní za to platit. Napsali jsme si tedy takovou žádost k Berní správě, aby nám to slevili. Napsali jsme to tak, jako že to obec sama žádá, starosta to potvrdil a tam bylo povídání o tom jak to všeckno bylo a proč se to stalo a.t.d. Jo, panečku, ani to nešlo. Berní správa nám to zas pěkně vrátila, že obec není oprávněna žádat za někoho slevu daní a i kdybychom prý žádali jednotlivě, že je to bezůčelné. Tak; a teť jsme byli vyřízeni na dobro. Nadávali jsme na Marka, že on jako starosta a podnikatel staveb to měl vědět a nám to říct, aby jsme si o to žádali, ale on tak neučinil. Buďto to tehdáž sám nevěděl anebo čert ví, co v tom bylo. Teť však je již pozdě. Nyní jen zaplatit a bude to v pořádku. Ti co stavěli po nás, se však nám budou smát do hrsti.