Z kroniky Včelné díl I - Druhé volby do sněmu a senátu

Kronika Včelné, díl I., r. 1925

Druhé volby do sněmu a senátu

Dne 15 listopadu r. 1925 konaly se druhé volby do Sněmu a Senátu. S počátku se zdálo, jako by nebyl pro tyto volby žádný zájem. Svolali schůzi „Lidovci”, „Domovina”, „Sociální demokraté”, „Národní socialisté”, „Komunisté” a „Národní demokracie”, ale účast byla všude malá. Aš těsně před volbami byl horečný schon. Strany posílaly svým důvěrníkům listy, brožury a plakáty a tak nejvíce v den voleb ráno bylo vidět hojně plakátů, najmě strany Lidové a Komunistické. Plakát s obrazem tatínka s dceruškou hlásal. Dcerka prosí tatínka. Tatínku prosím tě, vol stranu lidovou č. 26, ať nám zůstane náboženství ve škole. Plakát komunistů zase zobrazoval vládu dělníků a sedláků. Každý zobrazoval své plakáty dle svého programu.

Potíž působylo roznášení legitimací a lístků volebních, neboť bylo pro každého voliče 14 volebních lístků a legitimace. Voličů bylo 654 a do senátu 590. Měl toho tedy každý hezkou hromádku. Obec najala k tomu dvě ženy, totiž: Klomfarovou, t.j. moji ženu a Bradáčovou za plat Kč 40 pro každou. Na celé volební vydání určen obnos 1.60 Kč. Kocina, jako starosta jim listy narovnal do legitimací a teť na pouť po obci, vlastně po obcích, neboť jsou dvě. Napřed tedy do Poříčí. Bylo napadlého sněhu a ještě padal a tak v té čvachtanici od domu k domu. Hodně lidí nebylo v seznamu, a ti také chtěli lístky. Jo, nejste v seznamu, říkali jim, měli jste se tam jít podívat, když byly vyloženy. A jak to, že tam nejsem, vždyť o mě ví. Inu, my roznášíme pouze to, co nám dali. Celé roznášení v těch dvou rozlezlých obcích trvalo půl třetího dne. Různé věci se ve volbách přihodí. Tak v sobotu před volbama přišli ke mě dva mladíci a jeden povídá druhému. Kdo má rozum, volí osum. Č. 8 měla strana živnostenská. Á, myslím si. Heslo z ulice. Druhý zas na to prvnímu. Volte voly, volte krávy, jen nevolte klerikály. No tohle je už hrubší kalibr, myslím si; kde jste to sebrali? Prý, povídali to na vsi. Druhý den jsme šli tedy k volbám. Sněhu bylo dost a poříčtí se museli hrabat sem do Včelné k Petrum, protože starosta tento hostinec vybral jako příhodnější a praktičnější místo, nežli je škola v Poříčí. S jedné strany se tam šlo, odvolilo, šlo se do vedlejší místnosti, odvolilo a ven, ne jako ve škole se muselo zase zpět, a to byla vždy tlačenice. Byli dvě komise, pan učitel dělal komisaře a šlo to jako namazaný. Od devíti do desíti byla v první místnosti tlačenice, ženský spěchaly, chtěly jít vařit. Tam zas proklouzli tři najednou a jedna před druhou lístky vybíraly, pan Homolka ze senátu to viděl a upozornil na to. Přišli také ti, co neměli legitimace sni lístky. Jeden pán z Poříčí se ptá starosty, proč mu nic neposlal. Nejste v seznamu pane. A jak to? Že si tedy bude stěžovat. Přišel pan Kult, továrník na mýdlo v Poříčí a také se ptá proč není v seznamu, že je tu přece už přes rok a je známý. Co dělat. Nejste tam nyní uveden a nemůžete volit. Za chvilku přišel třetí pán z Poříčí a také bylo intermenzo. Samý páni a všichni z Poříčí. Přišla také Hůlková, že její dvě „děti” nejsou v seznamu a že je těch hlasů škoda (myslela pro komunisty), a naposled přišel Matěj Bohdal, obuvník. No tak, já nemám volební právo? Dnes už volit nemůžeš, nezlob se, je to marný, povídá starosta. Tak, já domácí člověk, můj jeden nájemník má právo a není tu dlouho, druhý nájemník a já jako domácí jsme byli opomenuti; to je chytrý, tohle. Kdo psal ten seznam? Inu, to si vzal Vávra, tajemník na starost a dal to psát svému mladšímu bratru. Ono je od toho jen padesát korun, musí se to napsat čtyřikrát, když jsou dvě obce, a tak se to vždy jen opisuje, vysvětluje starosta. Až dá obec od toho tři sta korun, udělá se seznam od domu k domu. Tak co to má psát takový kluk, to má psát rozumný člověk, rozhorluje se Bohdal. Inu, už se stalo. Podruhé se aspoň lidé půjdou do seznamů přesvědčit.

Hlasování dopadlo takto:
Strana Lidová č. 26 ve Sněmu 163, v Senátě 140 hlasů
Komunistická .........15.......".........154 ......."........145 ..."
Národní social. .....21......."...........66 .......".........54 ..."
Social. demokr. ......5......."...........63 .......".........70 ..."
Živnostenská .........8......."...........57 ......."..........50 ..."
Národ. dem. .........20......."...........40 .......".........35 ..."

I německé hlasy tu byli asi 10 celkem, a ještě některé strany jiné dostaly po několika hlasech. Též bylo 6 hlasů roztříštěných nebo neplatných. V jedné obálce nebylo nic, ve třech bylo po jedné bílé a červené zároveň a tak vždy neuvědomělostí voličů nebo stářím přijdou hlasy na zmar.

Jaká byla tentokrát nechuť k volbám, dalo se čekat, že mnoho lidí ani k volbám nepůjde, ale šli přec, ač bylo počasí pramizerné.

Do sněmovny bylo všech voličů 654 a z těch bylo: mužů 297 s 459 žen. Z těch volilo: mužů 268, žen 321. Do Senátu bylo 244 mužů s 308 žen. Celkem 590. Z toho volilo 525. Mnoho lidí bylo mimo domov, někteří tu už vůbec nebydlí a někteří, vzlášť ty staří přec jen k volbě nešli, a tak byli přec jen zalarmováni k volbám, vzlášť, když se báli pokuty kdyby nešli. Před volbami ovšem říkali, že nikam volit nepůjdou, že je jedna strana jako druhá a to že jen když tam zas pomůžou těm žráčům a potom se na nás vy........ Když lidé v nižších vrstvách takto mluví, reakce zdvihá hlavu. A také se tentokrát reakce v těch volbách projevila. Pro positivní práci socialistických stran obouch směrů se nenašlo ani polovice hlasů, jako pro stranu klerikální, nebo komunistickou. Dělníci vydali heslo volit stranu dělnickou, t.j. komunistickou a klerikálové zase se bojí reforem v církvi jako ohně jsouce stranou spátečnickou, rozvrat v socialismu se jim dobře hodil. Některý ani nedovedl dobře zakrýti svou vnitřní radost nad úspěchem a vzrůstem svých hlasů. V prvních volbách dostala sociální demokracie 275 hlasů a nyní 63. Klerikálové tehdáš dostali 135 hlasů a nyní 163. Inu, každý myslel že bude honem tady ráj a ono to zatím tak rychle nejde. Je ovšem hodně bídy mezi námi, ale pro povlovnou, užitečnou práci nemají lidé porozumění. Je to jako se vším. Co já mám dostat, to vím dobře, toho se také resolutně domáhám, ale co mám já dát nebo udělat, to nevím a nechci vědět. Snad se mnohému z těchto voleb naučíme. Je to jako když projdeme školou života. Co zase nastane a jaké trpkosti a sklamání lidí přinese další čas?