Z kroniky Včelné díl I - Naše zábavy

Kronika Včelné, díl I., r. 1925

Naše zábavy

V tomto roce se ani zábavám nedařilo. Výlety byli tři a všeckny zmokly. Jeden byl Pošumavské Jednoty, jeden strany Lidové a jeden hasičů. Nepovedl se žádný. Divadla byli v Sokolovně a „Včela” měla dvě představení. U „Včely” to jaksi zamrzlo. Nemohli se nikdy na schůzi sejít a tudíž také ne dohodnout. Vypadalo to celkově tak, jako kdyby se nechtělo nic dařit a jako by jme šli místo ku předu, spět. Přišli sem i invalidi z Kameného Újezda ku pomníku padlých a mysleli bůch ví co jich půjde nazpět společně s našimi invalidy a zatím jich šlo málo. No, nic se letos nedařilo. Buďto pršelo a nebo byla zima. A také na to lidé měli moc prázdné kapsy. Ještě tak tancovačky, ty ještě jsou navštěvovány, najmě mládeží. Tuhle nedávno řekl pan učitel Trávníček ku starostovi. Dejte nám pane starosto zase ty vyhlášky ven a do všech hostinců, aby ta mládež pod šesnáct let nechodila k muzice. Já sem byl tuhle v Sokolovně a ono to tam bylo hnedle samé děti. Jak potom má jít dospělý mezi ně tancovat? A tak je to všude. Jsou toho rodiče sami vini. Táta jde do hospody, děti jdou za tátou, vidí co táta dělá a co mluví když se mu jazyk rozváže, no a děti co se naučí, to dělají. Schrneme-li zábavní činost v tomto roce, musíme ji přičíst Sokolovně v Poříčí a hasičům ze Včelné. Bez tance se to však v žádném případě až na čestné výjimky v Poříčí, neobejde. Jak se jeví reakční život v politice, tak se jeví i v kulturní činosti, a zábavy jsou přece také činost kulturní. Nebyli tu letos žádné podmínky ku zdárnému kulturnímu životu. Samá zášť politická, která se přenáší na jednotlivce, nedůvěra, bída, reakce. Z toho ovšem nemůže vzejít nic dobrého. O plesech či bálech jsem psal na počátku roku a o dvou přednáškách též. Jak vidět, tento rok byl v ohledu kulturně výchovném velmi hubený.