Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl I - Zámek v Poříčí a místa v okolí

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Zámek v Poříčí a místa v okolí

Zámek v Poříčí má č. 1. Přilehlé hospodářské budovy č. 2. Z toho vidět, že zde byl první. Podle informací Frant. Opekara vznikl prý ve dvanáctém století a byl prý osídlen Dominikány. V Boršově na faře jsou prý p tom nějaké spisy. Ale o tom již povolané péro učinilo dávno záznam. My tady do zámku neříkáme, nýbrž do dvora. Lidé chodí ke dvoru. Vedle je starý pivovar č. 22. To by svědčilo, že byl vystavěn později a dle pověsti tam vařili mnichové pivo. Že tu skutečně mnichové byli, svědčí to, že je nad Poříčím vrch Mnichovec (v mapě je Mnichovej). Tam se vařilo pivo až do roku 1894 nebo 5, ten čas uš přesně nepamatuji. Pod pivovarem byl starý mlýn, ale ten ku dvoru nepatřil. Vedle pošty je kaplička s Janem Nepomuckým, prý postavena ode dvora. Rovněž tak u staré pošty kaplička Petrova. V Poříčí kousek za betonovým mostem, nahoře na skále byl zděný altánek. Škoda. že jej Dobiáš prodal a nechal zbourat. Ten vrch celý nad Poříčím je Mnichovec (Mnichovej). Nyní pojďte se mnou dále. Na silnici, vlastně z solnice na Markovím poli je kaplička Jana z Nepomuku, jehož kult z nás dosuť nevimizel; dosuť se sem chodí v máji na pobožnost s procesím. V neděli odpoledne a všední den večer. Založen byl asi dřívějším majitelem pozemku, ale hodně starším. Kousek výš za kapličkou na kopci u lesa jsou Hranička. V lese na počátku oujezdeckýho lesa je křížek. Říkáme tam u křížku. Také se tam chodí jednou pomodlit, někdy počátkem června tuším že to je. Pověst o tomto křížku vypravuje, že ukradli zloději v Černickém kostele u Zlaté Koruny monstranci s hostií a tady si ji zakopali. Dobytek se pásl v lese, ucítil hostii a monstranci vyhrabal. Na památku je tu ten křížek. Nyní půjdem na Doly, vlastně na verk, na doly se říká až v poslední době. Dříve chodil každý na verk. Tady se již několikrát dolovalo. Je tam lignet, ale nevyplácí se to. Také tu stál vysoký komín, ale po převratu byl povalen a prodán, proto že byl nahnutý. Nyní je z toho cihelna, ale ani v té se nepracuje. To místo je nějaké nešťastné. Žádnému podniku se tu nedaří. Co tu už bylo majitelů a žádný s tím nic nepořídil.

Nyní se půjdem podívat hezky dál do plavského lesa k Tyrolským hrobům. Je to jako velká zaházená šachta (hrobka) a pověst vypravuje, že je tam pochována celá kumpanie tyrolských vojáků. Ve skutečnosti již bylo tam kopáno a nalezeny tam ponejvíce věci z bronzu. Bude to pohřebiště z doby bronzové.

Na zpáteční cestě zajdeme k liščím děrám. Tady myslivec často čekal na tuto lesní škodnou. Nyní tu není po lišce ani stopy. Dále půjdeme přes záhunka na kraji rožnovského lesa. Je tam dosuť znát naorané záhony. To snad bylo někdy pole a pak to asi muselo být znovu lesem osázeno. Dáme-li se k východu, rožnovským lesem, přijdeme na červený kopec. Jelikož je tam červená hlína, je to i červený kopec. Půjdeme nyní k severu přes Vávrův kopec a přijdeme do cihelny. Zde uvidíme rušný život. Je to na rožnovské půdě, ale jako by to do Včelné patřilo. Také zde se vystřídalo několik majitelů, žádnému to nešlo, až nyní nájemce p. Fail ví, co s touto kruhovou cihelnou má dělat. Nyní se tu vyrábí cihel a ještě jich má pořád málo. Za cihelnou je továrna p. Konráda na autogenní svařování, vedle jsou dvě vily, trochu výše je letní restaurace a všeckno to chodí do Včelné. Do Rožnova to tak příhodné není, proto že to je daleko. I pošta z Poříčí tam nosí poštu, neboť rožnovskému listonoši je to obtížno pro dálku.

Kdyby jsme šli ještě dále, přijdem pod Včelnou a v levo to stavení jsou Pastejřů, potom přijdem na novou dráhu a v levo vidíme statek Honskchodlů, ještě doleji o samotě je Krba. To ale je všeckno na půdě rožnovské, neboť tato půda sahá až pod naši ves, totiž pod Včelnou. Z nákladných staveb tu máme v Poříčí jeden železniční most, velký družstevní mlýn a most betonový. O čem bych vám měl dále vyprávět nevím, no vskutku už nic nevím. Ale hrome vím, vždyť jsem vám zapoměl ukázat Komendu. Měl jsem vám to říci hned jak jsme vstoupili do Včelné na silnici. Tak vida, teť abych začal znova. Řekl jsem, že u silnice na Markovím poli stojí kaplička se světcem Nepomukem a nad kapličkou je Komenda, vlastně Kroneisl. Je to malý sedlák, ten Tonda Kroneislů, pole pěkně všechny okolo chalupy. Starý Komenda spořil, jezdil s potahem, t.j. s volma též jinému kdo potah neměl a bral dost, jen když mu dali. Jednou jel s volma kol dráhy, vlastně přes dráhu. Komenda šel vždy před volma, tyto předběhl, potom na ně počkal a pořád křičel, takže jej bylo slyšet daleko. Tehdáž lidé na dráze na něho pokřikovali. Hijó, no hijó, ale hijó. Když toho měl Komenda dost, povídá. Co, ty si budeš ze mě dělat blázny, ty, já dělám pána u volů, ale ty děláš vola u pánů. To uměl starý Komenda. Tenhle jeho syn, ač také Tonda, také křičí, ale také pije. Tamten starý pil jen když od někoho dostal, ale tenhle si kupuje a to moc stojí peněz. Inu syn má jiné názory na svět, vzlášť nyní po té válce. Za Komendou je Englova vila, kterou vystavěl p. Engel s vojákama, neboť byl před válkou hejtmanem. To bylo pohodlíčko. Pan hejtman potřeboval lidi, tak si vzal vojáky. Nač vyhazovat peníze, vždyť je tam lidí dost, a může si vybrat. Komenda, Englova vila a dvě chalupy ve Čtyřech chalupách patří do Plava. 4 patří do Včelné. Nad samím Poříčím je jedna menší vila a v lese je Husarský zámeček. Tam zakopal pan rytmaistr Hubatka hodně peněz a potom prý se ve Vídni zastřelil. Tak vida, včera jsem vám už nevěděl co říci a dnes toho bylo ještě hromadu, jen abych zítra si ještě na něco nevzpoměl. Přemýšlím, a nemohu si na nic vzpomenout. Snad jsem vám přece už ukázal všeckno.