Z kroniky Včelné díl I - Dřenice

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Dřenice

Nevíte co je to dřenice? To je když jdou ledy. Někdy tu v Poříčí máme dřenici velkou, někdy skoro žádnou. Jako letos, t.j. mezi vánoci a novým rokem odešla dřenice ani jsme nevěděli. Ledy byli silné a potom před vánoci se oteplilo. Sníh roztál, z vrchů voda stekla do řeky, led se pomalu větrem a vodou roztajil a dřenice odešla bez „fůnusu”; t.j. žádná nebyla, jenom velká voda se udělala. Toť se rozumí, i ta nejmenší dřenice sebere leckde kus dřeva nebo kus prkna a lidé to potom v lukách, t.j. u Plané chytají. Pamatuji tu na té naší Vltavě dřenice, které už stály za to. Při takové pořádné dřenici to praskalo aspoň tak, jako když Kristus vstával z mrtvých. Pokuť byla ještě ta cesta od nynějšího mostu k Zátkovům nižší, vyvalily se ledy na cestu a ještě všude dál, kam jen mohly a kde byla jaká nížina. Běda pak Zátkovýmu kočímu, byl li v ten čas na druhé straně. Ale on v takovém případě musel jet na Kamený Újezd. Ledy se potom museli aspoň po cestě odklidit. V takovém případě potom bylo co chytat. Byly pomačkané ryby, dřeva, prkna, no všelicos lidé chytali. Dělat se to sice nesmělo, ale kdož na to dbá. Tam před Planou v lukách i jinde bývali ledy ještě na lukách, když se tráva již pěkně kolem zelenala a hřálo slunečko. Nyní však už několik let nepamatuji takovou dřenici, aby stála za to. Buťto jsou ledy moc silné a to nikdy velká dřenice není. Ale když jsou ledy slabší, potom přijde do toho najednou teplo a voda z Kletě, tu se ledy pozdvihnou, roztrhají, a co jim stojí v cestě, to vezmou sebou. Kdo je tak hezky blízko u řeky a je nízko položen, či postaven, ten se potom svých věcí nemůže dopočítat. Také tu už plavaly kolem necky, a vůbec různé nářadí kuchyňské i jiné, které voda tam u Krumlova nebo v Krumlově sebrala a sem to donesla. Ach to bylo zlé pro takové lidi.