Z kroniky Včelné díl I - Daně a přirážky obecní

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Daně a přirážky obecní

No, nyní se s těma daněma roztrh pytel, říkají lidé. Potom řeknou že neplatíme daně, když nemáme pole a dům. Vždyť nám toho naměří, až se nám to zprotivuje. Tuhle jednou jsem slyšel našeho starostu povídat, že má platit asi osm set daně z přijmů. Jeho žena na to: tak, jednou stranou ti to dají a druhou to chtí nazpět. To jim to dají, aby se zdálo, že mají velký plat, proč si to hned nenechají. Inu, to víme, ženské; ti co dostanou do ruky, od těch aby to tahal heverem. Pan učitel tam také byl a povídá. To já musím dát daně z přímů skoro tisíc Kč. Musím platit víc než celý družstevní mlýn v Poříčí; ten platí prý asi sedum set. Takový boháči. Což teprve u živnostníka a obchodníka. Tu je nějakých daní. Daň z přijmů jsou-li jaké, daň z vydání, ech co to píšu, daň z obratu, daň výdělková, řezníci daň z masa, hostinští pivní dávku, no říkají, pomalu co utržíme aby jsme dali na daně. Samé daně, platy a daně a to je pořád. Vzláště ten pětadvacátý rok byl na ty platy bohatý. Toť se ví, že tento nebude lepší, vždyť nám ještě přibila ta elektrika. Hrom do toho, to uš se z toho ani ven nedostanem. Kdo má výdělek, musí hodně platit, kdo výdělek nemá a má číslo, musí také platit, a kdo nemá ani výdělek ani číslo, ten neplatí nic, ač má také platit, aspoň to, co nezaplatil, když měl ještě výsledek. Taková je dnes situace. Výdělky váznou, platí se těžce a nebo se vůbec platit nemůže a - jaký bude toho následek? Tyhle daně, to je nejbolavější stránka každého státu, země, okresu, obce. Je k tomu potřeba spoustu placených lidí, a lidé když to vidí tak říkají. My máme podporovat takový darmochleby aby nám vytrhali poslední korunku z kapsy. Co to stojí peněz a my se máme na ně dřít? Tady je jedna z neposledních příčin, proč bylo v posledních volbách do Sněmu a Senátu zvoleno tolik komunistů a lidovců, proto že hubují na tu dnešní správu státu i ostatní správu. Dřívější starostové u nás ještě před válkou hleděli vždy k tomu aby chalupníky ochránili od velkých přirážek a tak aby se udělali u svých voličů hodní. Proto se v obci nikdy nic nedělalo, aby to nestálo peníze. Jen ne velké platy, bylo každého heslem. Za těch okolností by se ovšem obec nikdy nedostala z místa. Po převratě bylo jinak. Muselo se něco dělat a všeckno stálo peníze. I platy se musely zvýšit, aby to aspoň trochu odpovídalo době. Tak má nyní starosta pět set korun ročně. Tajemník čtyři, pokladník čtyři, posel tři, knihovník dvě a kronikář jednu stokorunu za rok. Za Marka měli každý o stokorunu méně. A ještě to neodpovídá své době a do rozpočtu je to uš velké číslo.

Abych ukázal, kolik jsme platili obecních přirážek, vezmu to pět let zpátky; t.j. od roku 1921, jak následuje.


Rok 1921
Obecní
33 % k dani činžovní
95 % k daním ostatním
Školní
13 % k dani činžovní
193 % k daním ostatním


Rok 1922
Obecní
33 % k dani činžovní
201 % k daním ostatním
Školní
14 % k dani činžovní
297 % k daním ostatním


Rok 1923
Obecní
žádné
Školní
14 % k dani činžovní
222 % k daním ostatním


Rok 1924
Obecní
žádné
Školní
14 % k dani činžovní
170 % k daním ostatním


Rok 1925
Obecní
33 % k dani činžovní
313 % k daním ostatním
Školní
14 % k dani činžovní
156 % k daním ostatním


Je zde vidět, jak to není stejné a jak se to mění. Když dostala obec peníze s prodeje statků, nebyli žádné přirážky. Když zas obec více potřebovala peněz a jiný příjem nebyl, co dělat, muselo se to dát do přirážek. Ale jak jsou vyšší přirážky, to hned kalí vodu. No potěš nás bůch. Ti nám toho zas nandali. To se to snadno usnáší, jen kde to vzít. E, čert je vezmi, všechny. Ale kdo by se víc neradoval než ti, kdož přirážky takové a ne jiné musí ukládat. Je to těžké, velice těžké, jako celý ten boj o tu existenci. Bude někdy lépe?