Z kroniky Včelné díl I - Pohřeb bez pohřbu

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Pohřeb bez pohřbu

Zase už letos začínám psát o pohřbu. Ale stane se, že ten pohřeb je jiný než obyčejně bývá a kronikáři nezbývá, než jej zaznamenat. Nebyl to ovšem žádný pohřeb okázalý, ani žádného zasloužilého občana v obci, byl to pohřeb bědného sirotka Františky Cettlové, vulgo Fány Irů. Fána Irů byla maličká přivezena na obec a Irů jako bezdětní manželé se jí ujmuli. Fána měla padoucnici, ve škole se nenaučila ani i, paměť měla tupou a všude ji museli dostrčit. Také byla ještě malá nějaký čásek u Frant. Kroneizla, odtuť přišla zase k Irum, potom odešla a byla asi rok jinde a zas byla u Irů. As ve dvaceti letech šla sloužit k sedlákovi, přišli jarní svátky a Fána nesla koláče domů tetě. Kam jdeš Fáno? No, nesu vám koláče. Kam měla jít, ubohá. Teta, jako Irová Fánu prohlédla a měla vši. No, co s tebou Fáno, budeš tady. Ta holka co tu mám půjde pryč, tak tu budeš, aspoň nebudeš mít vši. Jen kdyby neměla Fána tu padoucnici. Tak se tu ještě pár let Fána plahočila, až dne 13 ledna měla pohřeb. Spala v maštaly a ráno našli Fánu u dveří mrtvou celou potlučenou od té padoucnice. Co teť s Fánou? Ech darmo by byla z toho velká kritika, kdyby se sem na ni chodili tetky dívat, tak ji nechali hned odvést do Kostnice; když nebylo dost místa a lékař to doporučil. Po vsi nechali Irovi opovědít, že bude, či vlastně že nechají Irů prosit, jestli budeme moct jít někdo na „fůnus”. Bude v půl osmé. Chtěla totiž moje žena jít také Fáně na „funus”, čeká až budou zvonit a ono nic. Šla tedy se podívat a tu slyší, že už Fána tam je. No, jaký pak tedy „funus”, když žádný není. Přišla tedy zpět domů bez „funusu”. No, Fána má tak nejlepší že umřela. Za krátký čas byla by Fána přišla na obec a tu by zakoušela ještě víc. Co s takovým člověkem? K užitku není a lidem je na obtíž. Mohla ale Fána za to? No, budiž ti země lehkou.