Z kroniky Včelné díl I - Den schůzí

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Den schůzí

Dne 21 března se s těma schůzema roztrh pytel. Dopoledne byla schůze finanční komise, odpoledne obecní rady a obecního zastupitelstva a večer měli komunisté ve Včelné schůzi proti militarismu, drahotě a.t.d. To se povedlo. Den před tím jejich starosta podporují pořádání muziky na oslavu militarismu a druhý den proti drahotě a proti militarismu protestují. Ovšem na plakátech nebylo napsáno nic, kdo to pořádá, a také nebyly červené, nýbrž bílé s tiskem červeným, aby se nevědělo, kdo to pořádá. Když jsem na to poukázal, řekl mě jeden, že to nevadí. I čerta, to vadí. Což se stydí za firmu? Byl tady Čermák z Prahy, ale na schůzi jich prý bylo jen asi 20. Pro politické strany sou nyní smutné časy.

Dopolední schůze finanční komise byla také napjatá. Hned když jsme šli Poříčím, potkali jsme Frant. Opekara. Kam prý jdeme? na schůzi? E, jdem tam jako když nás tam strká, povídá Rataj. Bojíte se učitela! povídá Opekar. Nebojíme, ale....

Na schůzi byl na programu rozpočet. Napřed měla být obecní rada, potom finanční komise, pan učitel myslel obojí tak pohromadě, aby to bylo jedním a zatím to prý starosta svolal takhle. Tak tedy probírány položka za položkou, kde to bylo větší se namítalo (hlavně Drdáček a Rataj vedli slovo), a že komise nemůže nic schvalovat, pokuť to není usneseno obecní radou; a také že to nemá být všeckno pohromadě jedním dnem, to že se má též rozvážit a na to je třeba čas. Zkrátka bylo vidět, že jsou tito dva proti panu učiteli hodně zaujati, že prý si dělá co chce a vyklopili mu tam vše, co na srdci měli, hlavně Rataj toho měl mnoho (on je s ním už dlouho na štíru). Potom došlo k tomu mimořádnému rozpočtu, v němž bylo vtěleno ono poříčské usnesení, aby se ta elektrika dala do rozpočtu. Byli jsme proti tomu všickni. Což když byla řeč o tom obecním domku. Výnos byl 170 Kč. a výdej as 200 Kč. Drdáček povídá. No ten se poved. My to prodáme. Také bylo v rozpočtu, že má mít starosta 2.000 a za cesty nic. Jo, to taky nejde. Dáme mu dva tisíce a n tam pošle většinou jiného a ten bude za cestu žádat. To jsou těžké věci. Zatěžovat obec ještě víc nemůžeme. Ale, povídá pan učitel, vždyť budou dle letošního rozpočtu přirážky menší než loni. No, tak ať jsou ještě menší; beztoho je těch platů na sakry. Tak jsme se s nepořízenou rozešli.

Odpoledne měla schůzi obecní rada a zastupitelstvo. Obecní rada všeckny větší položky seškrtala a zastupitelstvo též. Rozpočet však bude mít ještě jednu schůzi. Taková je nyní práce. Dlouhý čas schůze není, práce se nahromadí mnoho najednou, nahromadí se též mnoho výbušných látek jako nyní s tou elektrikou, a pak to vybuchne jako sopka, která pak šíří otravné plyny. Nyní již zastupitelstvo těm čtyřem co vedli tu elektrisaci nevěří a posílá tam k vyjednávání a ku vyšetření jiné. Tak je to zde stále dokola. Těm neb oněm se něco uloží k provedení a když to tak není, jsou darebáci a zas jsou pověřeni jiní, aby zase za čas byli darebáky oni. Čeho se tu ještě dočkáme. Takhle se zneváží celý náš veřejný život a nebude tu věřit ani bratr bratru. Každý myslí o sobě, že by to provedl lepší a když to má provést, je to zase tak. Což je tu nyní tak málo poctivosti a dobré vůle? A nebo jsou nyní lidé tak otráveni těmi politickýmy stranamy, že se nikdy nedohodnou. Nebo se dohodnou a jsou svorni jen ve svém svrchovaném útlaku a v neštěstí? Och, co by se dalo provést dobrých věcí, kdyby si lidé rozuměli a nehleděli jen kdo z koho.