Z kroniky Včelné díl I - První Máj

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

První Máj

Tyhle ty první Máje bývaly u nás vždy slaveny okázale. Již dávno před válkou chodívali jsme ze Včelné od Kalkušů s průvodem do Budějovic slavit první Máj. Průvod býval někdy silnější, někdy slabší, vždy podle okolností. Někdy když jsme měli sebou muziku, byl průvod silnější. Zašli jsme do Rožnova, tam se k nám připojili a tu býval průvod dosti mohutný. Někdy jsme také čekávali na Oujezdský nebo na Boršovský. Prápor v předu, hudbu, hoj, to jsme chodili dobývat nového světa. Když nebyla hudba, to nás bývalo méně. Tak to chodívalo s různýmy obměnamy dlouho před válkou, až tomu udělala válka konec. Tu jsme byli odsouzeni ku čtyřleté nečinnosti. Ale potom, roku 19, to byl slavný první Máj. Tenkrát nás šla řada. Jeden konec byl již pode vší a druhý ještě daleko ve vsi. Och, ty časy, kdež jste. Tenkrát jsme byli u moci bez hospodářské moci, což jsme si uvědomili až později. Tenkrát nám srdce překypovalo blahou touhou a nadějí na lepší časy. I moje srdce překypovalo blahou touhou a tak tato moje touha a neděje byla napsána na papír a v „Jihočechu” otištěna. Zní doslovně:

K 1 květnu 1919
J. Klomfar
Buť pozdraven květne milý, v zemi naši svobodné.
O tobě jsme dávno snili, v říši staré, neplodné.
Očisti nás od všech živlů, které nestvůrně se pnou;
drásajíce těla lidu, k starým řádům pevně lnou.
Chcem svět nový, za ty bědy, které bylo nám všem nést.
Život člověka chcem celý, jak se lidi patří vést.
Očištěni od vší zloby, víc nevládni hrubá pěsť.
Pokračujme v duchu doby, nechť vymizí mrzká lesť.
Ó, již vidím zem tu novou, okolo ní celý svět,
jak tu zápolíme s zlobou, odstraňujíc lidstva běd.
Připravíme život lepší, přenese se lidstva bouř,
čas dále ku předu spěší, otrokáře smete bouř.
Vítej, Máji, Vykoupení, Lid se k svému blíží snu.
Všechny ruce nechť nelení, povalit odvěkou tmu.
Nechť se bouře světem valí, vidíme již slunce zář.
Čistou vodu nechť nám kalí, v ní přec zříti jasnou tvář,
jež nám vlídně usmívá se, slibujíc nám libý květ.
V naši zemi zvítězíme, zvítězí i celý svět.
Šlehni blesku hněvu, síly, rozraz pouta otroků.
Zdvihnem prápor k svému cíli, ať vlá v jasném vysotu.
Země naše, odkaz Čechů, nechť je všem nám domovem.
Zpřetrhejme pouto věků, štěstí dejme v zemi všem.

Tehdy roku 1919 byl zde 1 máj nejslavnější. Potom jsme ještě chodili s průvodem, ale tak silný průvod již nikdy nebyl a roku 1922 již táhli komunisté se svým, dosti mohutným průvodem do Budějovic a průvody sociálně demokratické zanikly. S počátku byli komunistické průvody silné, ale to jen asi jednou nebo dvakrát, potom byly slabé a nyní již několik roků chodí již jen několik lidí a svinutý prápor nesou do Budějovic a tam se s ním v u tribuny a v průvodu uplatňují. Po velkém rozmachu přišla reakce. Příčinou toho je, že nejsme dosti vyspělímy a potom nás hlavně tísní hospodářské poměry. Lidé říkají. Co je nám to platno, kdyby jsme tam třeba všickni šli, když přec práce ani výdělek nebude. Takový jsou lidé, že hned ode všeho utíkají, když se všeckno na první ráz nezdaří a raděj ponechávají reakci volnou ruku a ještě ji nadáváním a osočováním podporují. Já nevím podle toho, jak dlouho by komunisté drželi diktaturu proletariátu. Každý chce jen hmotný prospěch hned a když se nedaří, tak raděj ode všeho uteče, říkajíce, že jsou všichni stejný. O idejích se nyní málo mluví. A 1 máj dříve byl takovým ideovým dnem. Tenkrát byl boj o tento den a dnes je svátek, tak nač bojovat. Och vy časové; jak se měníte a lidé s ním. V té naši vsi lidé hned pro všeckno vzplanou a hned zase ochabnou. Jest to jako městské předměstí, spodina života. Ó, lide, lide, kam jdeš?