Z kroniky Včelné díl I - Z místa, kde se lidé nestarají

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Z místa, kde se lidé nestarají

Já také rád někdy tak jednou za uherský měsíc si zajdu do hospody, když tak nějaká ta korunka je v kapse. 6, 7, ano i 10 korun na to padne, ale musím také někdy mezi lidi, abych se něco dozvěděl. A pivo také pít mohu, jen když na něj mám; stojíť půl litru 1 korunu 40 haléřů a to je drahé. Tuhle před nedávnem jsem „zapad” ke Kalkušum. Adolfa Kukačku tam měli přistrojeného za nádvorníka, což oznamovala jeho čepice s přišitými slovy; bílou zástěru a na prsou odznak s nápisem „Hotel Kalkuš”. Vždycky Adolfa něco navedli, že ten neb onen host se nechová v pořádku, aby jej vyhodil a byla legrace. Asi za týden jsem tam zašel všední den na večer. Paní tam byla sama a dva hosté. Za chvilku přišel za dvéře žebrák. Povídám; paní, tam máte dát někomu korunu. Ona. Jó, korunu, to uš je dnes šestý, kam bysme to přišli, my tu beztoho všeckny živíme, každý jde jen k nám, jako tuhle strejda, už je tu jak dlouho, a kam má taky jít, když je starý. Nebo Adolf. Není k ničemu a je tu přes celou zimu, ale toho tu mít nebudeme, on nestojí ani za to jídlo. Je mladej, sní toho hromadu a k žádnej práci není. Potom přišel Kalkuš. Mám hlad, stará, dej mě jíst. Při tom jídle, byli jsme tam tak skoro sami, se ptám. Tak Josefe, jak jste daleko s tím rozpočtem? Byla již o tom schůze. On. Schůze byla, ale rozpočet tam nebyl. Ale už je to schválený od okresu. Jak to, povídám, což o tom nebude znovu jednáno? Už je to hotový, povídá. Máme, myslím že mě řekl 200 % přirážek obecních a asi 144 školních. Oni tam byli zavoláni (totiž na okres) a tam dostali „nos”, proč to nedělali jak jim to z okresu naznačili, a né dát do obecních příjmů všechny čekané příjmy na elektriku a potom aby to vyšlo bez přirážek. To byl asi volební tah, jenže se nepoved. Teť seděl ve schůzi pan učitel jako putička, ani nemukal. Jó, tak to nejde, aby si jich pár dělalo co by chtěli. Dále mě vypravoval, jak pána učitele na hrozbu usadil a podobně. Přicházeli lidé a bylo po rozmluvě. Přišla též paní Vozabulová, vdova, hosté jí všelijak se ženichem zlobili, ku konci jí říkali paní Kozabolavá a takové řeči se vedly. Inu, jako v hospodě. Já tam také nejraději jdu mimo neděle. To se všelicos dozvím.