Z kroniky Včelné díl I - Co jsem slyšel v neděli ráno

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Co jsem slyšel v neděli ráno

Je po deštivém počasí dne 20 června 1926 a vyjasňuje se. Stojím venku a dívám se na tu vlahou krásu kolem. Tu pojednou zalétají k mému uchu zvuky revoluční písně: Pryč s tyrany a zrádci všemy, nechť zhyne starý podlý svět, my nový život chcem na zemi, v němž nesmí býti žádných běd, a.t.d. Sotva byli s touto písní u konce, spustí jinou ............ i kdybychom padli všickni, vstanou noví bojovníci, rudý prápor zavlaje. Kdo je to, ptám se. I, to prý komunistická mládež jde z Rožnova do Kameného Újezda. V „baráku” je prý nějaká slavnost a oni si po cestě, vzlášť přes ves, zaspívají. To je tu v létě často, že slyšíme nějaký společný spěv. Sotva tito odešli, slyším trubače hasičů, jak svolává hasiče dohromady. Za chvilku již slyším hasičský pochod, jak jdou hasiči korporativně na slavnost do Rožnova a trubač jim troubí, aby se jim to lépe šlo. Za nedlouho potom slyším zvonit. To zas svolávají věřící ku mši sv., neboť je zde pouť v upomínku na vystavění a svěcení zdejší kaple. Je to ovšem pouť, na kterou nikdo neputuje, ale pouť tomu říkáme. Bývají zde tak tři krámy s cukrovím, mše sv. a je brzo po pouti. Dojmy však toho dne jsou velmi se různící. Tam píseň revoluční, zde píseň mariánská. Tam boj proti vládcům dnešní společnosti, zde odevzdání se do božské vůle a pění samé chvály. Tam víra ve svou moc a sílu a zde žádost a prosbu k nebesům o přispění a pomoc. Dva zcela protichůdné myšlénkové světy. Jedna část, i hasiči, spoléhají pouze na sebe a druhá spoléhá na pomoc z hůry. Oba dva tyto směry bojují pro zlepšení svých poměrů, ale myšlenka boje je různá. Tuto neděli přemýšlel jsem o tom, dojde-li někdy lidstvo vůbec za těchto okolností k cíli. Potírají-li se dva nebo více mezi sebou, třetí má z toho zisk. Inu, více rozumu je třeba.