Z kroniky Včelné díl I - Zase povodeň

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Zase povodeň

Loňského roku jsme tu měli vody dost a letos ještě víc. Tenhle letošní červen a vzlášť červenec měl v sobě na začátku mnoho vody. Několikrát jsme tu měli letos vodu ve větším množství, ale osmého července jí zde bylo trochu mnoho, tak že stoky nestačily pobrat všechnu vodu z té nové naší silnice, a na silnici se rozlila. Protože byla i druhá silniční stoka malá a můstky nízké, drala se, aneb aspoň chtěla se drát do chalup, proto že jsou ty staré níže než silnice. Lidé se proti vodě bránili hrazením a ucpáváním, nebo jak mohli. Moc pěkně to po takové povodni nevypadá. Silnice vydřená, až jsou jí „žebra” vydět, všude nános, voda, bahno, štěrk, vydřené rokle, strouhy a.t.d. Na konec domluvy u starosty. Ať se ta voda svede tudyhle strouhou. Postižený zase nechce, že ti výše jsou toho vini; ale já vím, kdo je toho všeho vinen. Je to svatý Medard. Nechal letos pršet podle svého rozumu po 40 dní a následky by si měl nyní sám sobě přičíst. Kdyby byl u nás pan Hašler, myslím, že by nám o té povodni něco zaspíval, třeba asi takto:

Znám vesnici na kopečku,
na které za jednu bouřku,
při které se déšť jen lil;
pár baráků zatopil.
Byl tam z toho poplach velký,
neboť měli strouhy mělký;
tak se voda rozlila,
a všude se nalila.
Z polí zrovna Kalkušovi,
odtuť dolej ku Babkovi;
všude se jim chtěla drát;
museli se s vodou prát.
Všude měli „doma” vodu,
při tom každý ňákou škodu;
na silnici, pod postelí;
špatně se tu lidé měli.
Tohle spískal Medard svatý,
k vaší škodě, lidé zlatý;
čtyřicet dní pršet nechal,
aniž ku pomoci spěchal.
Dobře že jsi svatý v nebi,
tady by ti prasklo v lebi,
kdybys slyšel všechnu kletbu;
zdráv bys nenes hnátu jednu.

Když mě to bába povídala že bude pršet 40 dní, smál jsem se tomu. A hle. Ještě 40tý den pršelo. Buďto byl svatý Medard moc uplakaný pán, anebo byl astronom na slovo vzatý. Kdož to ví.