Z kroniky Včelné díl I - Na jahody

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Na jahody

Jak se u nás přehne přes půl června, to již učitel děti ve škole neudrží; to už začíná vábit les svými plody. Kdo by také odolal pokušení. Podívejte se. Doma děti slyší nářky rodičů, že nemají peníze a najednou děti objeví, že už jahody (borůvky) černají. Tak hr, na ně, pokuť něco platí. První týden je to ještě kyselé, ale dobře se po pár dní prodají. Tohle když uslyší ostatní, že jahody „platí”, tak je hned plný les dětí a také matky s nimi. Následující dni se jich tolik nahrne do řady v „Jahodové ulici”, že „klesnou” na jednu korunu a nebo pod ní. Jahodová „burza” klesá rychle. Za den dva je ze čtyřech na jedné a „zotaví” se po žních tak na dvouch korunách za 1 litr. Není to každý rok stejný. Někdy se ani přes korunu nedostanou. Nyní o žních se jich tam méně nahrne, proto že je práce na poli, ale od nás je jich v lese pořád dost. Na žně, zbírat žito se mnoho nehrnou, říkajíce. Ten den nebo dva u toho chalupníka mě už také nevytrhne, abych se tam „pekla” za 10 Kč. Děti potom také nenatrhají nic, když s nimi nejsem, tak já radči jdu s nima do lesa. Natrhám deset litrů jahod a mám také tolik. U chalupníků dávají mimo 10 Kč. také svačinu, t.j. dopoledne chléb a kafe a nebo něco jiného. Odpůldne obyčejně chléb a pivo. Moje žena na jahody chodit nechce, nerada je prodává; ona jde raděj na pole, ona vůbec nemá obchodního ducha. Takových je tu také několik a ty jsou ve žně zaměstnány a někdy by mohli jít na více míst najednou, když nejsou jahodářky. Ale co po tom? Týden, 14 dní uteče a je po žních a po práci. Jahodářky jsou na tom lépe. Mají s těma jahodama zaměstnání až přes srpen, k tomu nějaké houby a je aspoň čtvrt roku co z lesa „vylizovat”. Jó, když uš začne les dávat svoji žeň, potom uš není chudým lidem tak zle, ale do konce června nebývá nic. Není mnohdy ani práce, ale potom jsou jahody, které se mohou prodat. Seberou tedy děti a sebe a jdou do lesa na jahody. Nebýti jahod, bylo by zde mnohem více bídy.