Z kroniky Včelné díl I - Dům č. 13 ve Včelné a 36 v Poříčí

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Dům č. 13 ve Včelné a 36 v Poříčí

Tyto dva hostince mají svou historii v obci. Dům č. 13 ve Včelné byl dříve zájezdním hostincem. Dvůr byl krytým, aby mohli „formani” schovat vozy pod střechu a koně do „maštale”. Jezdívali tudy krumlovští s „krafitem” a ještě mnoho jiných. Já ovšem ten starý formanský život zde neznal, já pamatuji tu hospodu z let podevadesátých. To už byl na tom šenkýřem Jan Kalkuš. A u Kalkušů se rodil spolkový život. Zde bývali schůze sociálně demokratické, zde byl založen první vzdělávací spolek „Včela”, později „Jednota pracujícího lidu”, potom spolek „Malorolníků a domkářů” a na konec „Místní politická organizace”. Dále měli vznik u Kalkušů „Komunisté”, kteří nastoupili místo „sociálních demokratů” a všeckno si po nich přivlastnili. U Kalkušů dále vznikl spolek „Divadelních ochotníků”, který je bezbarvý a který zde postavil s přispěním obce pomník po padlých vojínech a na konec měli vznik u Kalkušů hasiči. Tito poslední jsou nyní jaksi v modě a opanovali všeckno pole. Nyní žijí jen hasiči a někdy též divadelní spolek „Včela”. Jaká to pestrá a mnohdy i pohnutá minulost tohoto domu u Kalkušů č. 13. Zde se zrodil všechen spolkový život, až na „Domovinu”, která vznikla u „Šanderů” a strany Lidové, která vznikla u Němečků, tj. na „Cukrmandlu”. Také se stávalo, že se někdy na čas některý spolek odstěhoval dolů, totiž do dolejší hospody, ale to bylo vždy jen na čas, buťto ze vzdoru, nebo z konkurence. V hospodě u Kalkušů byl život a bylo všeckno. Tam byli schůze, zábavy, divadla, také tam ovšem bývali různé pitky, hádky, někdy i pranice, no, všechno. Tento dům by mohl mnoho vyprávět o zdejším životě.

V domě č. 36 v Poříčí u Jana Hrdiny se rodil spolkový život zcela jiným směrem. Tam se sociální demokracii nedařilo. Pokuť byl tento dům ještě nízký, také tam byly konány schůze této strany, ale organisace tam založena nebyla (ta byla založena u Šnabergra, ale brzy zanikla), zde v Poříčí byla škola a vlivem pana řídícího Františka Thiera byla založena „Národní jednota pošumavská”. Potom, když se hostinec vystavěl, vznikly brzy „Sokolové” a počalo cvičení v sále. To byl jiný život, najmě pro mládež. Hráli se divadla, cvičilo se a byla zábava. Hrdinův hostinec ožil. Sociální demokraté ve Včelné také založili svou „Tělocvičnou jednotu”, ale stroskotala. Nebylo nářadí, ani trpělivost, ani cvičitelů. V Poříčí na proti tomu byli učitelé a úředníci ze Zátkovi továrny. Tam se volil jiný směr, národní Sociální demokraté byli však první, kteří zde, najmě ve Včelné založili spolkový život. Po nich přišli Křesťanští sociálové a potom směr národní. Po „převratě” teprv ožil Hrdinův hostinec. Po jedné volební schůzi sociálně demokratické byla založena organisace „Národně sociální”, která hned zasáhla do obecních voleb. To všeckno bylo u Hrdinů. Ve Včelné u Kalkušů byl spolkový život sociálně demokratický, u Němečků na „Cukrmandlu” křesťansko sociální a u Hrdinů směr národní. U Hrdinů v Poříčí nebyla živná půda pro sociální demokracii; tam se na věc dívali jinak, ovšemže vlivem jistých osob a proto se tam rodil a zrodil jiný život. Ovšem, když jsem býval v Poříčí, bývalo u Hrdinů také veselo, někdy až moc, jako v hospodě. A zrovna z těchto míst pochází politické strany.