Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl I - Smrt v rodině

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Smrt v rodině

Na straně 139* jsem psal o tom, jak zahynul Jan Jiřička pod koly vlaku dne 1 června 1926, a nyní musím psát o tom, jak zahynula jeho žena. Ona totiž neměla od toho tragického dne pokoje a stále si vyčítala, že je toho sama vina; že kdyby ty husy byla nekupovala, že se to nemuselo stát. Vzala si to moc do hlavy, až ji museli dát do nemocnice. Když přišla z nemocnice, tak prý šla ke zpovědi a tam řekla, že nemůže být takto živa, že si musí vzít život. Dávali na ni ovšem pozor, ale ona se 23 října sebrala a šla k řece; rovnou k jezu. Tomáš Kárl tam byl blízko ve statku a viděl ji i šel za ni. Ona když jej viděla, přidala do kroku a rovnou na „šlaisnu” a šup do vodního víru. Kárl tam pro ni do víru nemohl, ač volala o pomoc. Něž přiběhli ze statku od „Honskchodlů” s nějakým hákem a Jiřičkovou vylovili, byla už utopená. Všeckna pomoc byla marná. Divně si někdy osud s lidmi zahraje. V této rodině nescházelo nic, jen být na živu. On byl hlídač trati a měl slušný plat, děti měli čtyři hochy a tři uš měli svá místa. Matka s nejmladším mohla brát slušnou pensi a mimo to měli prý na hotovosti asi 40 tisíc korun a právě nyní si staví pěkný domek, aby měli, až půjdou z hlídacího domku kde bydlet. Život by zde tedy mohl být dosti dobrý. Děti a vzlášť ten nejmladší as dvanáctiletý hoch, mohl mít pěkný domov a při tom studovat, a takhle si osud tak nelítostně s nimi zahraje. Již není pomoci. Už jsou tam oba. On musel a ona jej dobrovolně následovala a na děti při tom zapoměla. Odpočívejte tedy v pokoji.