Z kroniky Včelné díl I - Rozšíření elektrické sítě

Kronika Včelné, díl I., r. 1926

Rozšíření elektrické sítě

Letos z jara byla rozšířena elektrická síť z naší elektrisace do restaurace „Belevue” slečně Sandholcové a Dr. Hiršovi do vily. Slečna Sandholcová za to musela naší obci zaplatit 550 korun a pan Dr. Hirš 450. Dělali to na svůj náklad. Loňského roku se připjal na naši elektriku Frant. Filištein z Boršova a na svůj náklad si to tam přes most zavedl. Stálo ho to hezkých pár tisíc a druzí sedláci se mu smáli; že ho to sežene ze živnosti a.t.d. jak uš se lidé smát umí. S naší obcí měl smlouvu, že je to majetek jeho a naší obci měl za to dát 15 tisíc Kč. Po nějakém čase se mu přihlásili k odběru asi tři, kteří si to, s ním po dohodě, nechali zavést. Sedláci se přestali smát Frantovi a ustavili se v družstvo, a nyní je již celý Boršov „zadrátovaný”. Budou muset dát pro zdejší obec, dle výpočtu svazu asi 19 tisíc, které si od nich svaz vyinkasuje a nám to odečte. Tak vida; kdo se směje naposled, směje se nejlépe. Teť se zase může smát Filištein. Když se někam tahle elektrika zavádí, všude jsou z toho křiky a hádky. Nikde to nejde úplně hladce. Nejhorší při tom hraje vždy úlohu otázka finanční. Nebýti toho, to by lidé chtěli světlo v každém chlívku, v každé komoře, na půdách a všude. Všude by se našel důvod, že je to třeba; jen kdyby to nestálo peníze. Tyhle peníze už nadělali mrzutostí. Jako tuhle Štěpán Šnabergr co se nazlobyl nežli tam tu elektriku dostal. Dělal vzdory, neplatil pivní dávku, až prý bude mít nač platit. Zadarmo prý platit nebude. No, Štěpáne, už je po zlosti, už nekřič. To víš, to byla také otázka finanční. Jsi tam až takovou dálku a najednou tě čerti brali s tou elektrikou. Proč jsi to neřek hned? Ó, ty Štěpáne.

Tak vida, o co nám přirostlo na penězích, to zas vydáme jinde a tak se to vyrovná. Někteří by rádi upláceli dluhy a ono to někdy ani při nejlepší vůli nejde.