Z kroniky Včelné díl I - Jakou mě lidé také dávají práci

Kronika Včelné, díl I., r. 1927

Jakou mě lidé také dávají práci

Moc řemesel, velká bída; říkají lidé a ono je to tak. Já kromě té moji ševcoviny musím se pustit do různých věcí ať chci a nebo nechci. Měl jsem na příklad poslat o Vánocích toho „fotra” pryč, co chtěl napsat tu žádost a hrabal se sem přes půl hodiny ve sněhu? Nemohl; vždyť sem byl poslán. Tuhle jsem měl také pěkné zaměstnání; vyráběl jsem poesii. Co sem měl dělat? Tuhle před vánoci mě povídá Kopenec, že koupil a poslal k Mikuláši Mařce album a že by jako tento, tam měl rád něco napsáno. Napsal jsem tedy asi tři veršíky pro rodiče a asi tři pro Mařku, aby si to tam vepsali. No, což to je pěkně uschováno, ale tuhle se mě stala horší věc. Přišla paní Kopencová a že se bude Týna Faifrů vdávat a Mařka že půjde za družičku a ta maličká také a že, abych napsal pro ně nějaké to říkání; že to do toho albumu bylo dost hezký a chtěla si na to počkat. Co jsem měl dělat? Musel jsem jí to slíbyt za dva dni; ale poroučela si, aby všichni plakali, takové aby to bylo. Ták. Teť mám „zakázku” na rychlo. V noci jsem vzpomínal četl-li jsem kdys něco takového, ale nemohl jsem na nic vzpomenout. Začal jsem to tedy lepit v hlavě sám a potom jsem to dával po kousku na papír a za dva dny a noci to bylo „pečené”. Když to bylo na té veselce veřejně předneseno, tak vám to vy budoucí musím zde zachovat. Jen se při tom také nedejte do pláče, jako tam ty báby na té svatbě.

(Pro velkou družičku)

Pane ženichu s nevěstou,
přistupte sem ke mě blíž;
ať sejmete dnešního dne
ze sebe již tu svou tíž.
~~~~~~~~~~~
Před rodiče poklekněte;
vinny ať vám odpustí;
ve tváře jim pohlédněte;
neb jinak vás nepustí.
~~~~~~~~~~~
Staří dobří rodičové,
jmenem jejich prosím vás;
odpusťte jim co zlé bylo;
neboť zbývá krátký čas.
~~~~~~~~~~~
Děkujem za vychování,
dobrý otče, matko má;
za vše o nás pečování,
které jenom lásku zná.
~~~~~~~~~~~
Dejte jim své požehnání,
tatíčku a matičko;
na cestu až do skonání,
již jsou tu jen kratičko.