Z kroniky Včelné díl I - Ponocní

Kronika Včelné, díl I., r. 1927

Ponocní

S těmahle ponocnýma tu máme hotovou potíž. Nadřízený úřady naléhají na obec, aby měla ponocný a obec se tomu jak může vyhýbá; vzlášť nyní za téhle drahoty a před tím také. Vždyť co já pamatuji, byl zde ponocným jenom starý Polák a na začátku roku si za to mohl vybrat z každého čísla zlatku. Bylo tehdáž ve Včelné asi 70 čísel a v Poříčí asi 50; a to mu prý ještě každý nedal, proto že chodil většinou jen po silnici. Nyní je jinak. Letošním rokem museli být zřízeni ponocní dva. Jeden pro Včelnou a druhý pro Poříčí; protože je to nemožné, aby to konal jenom jeden pro obě obce. Pro Včelnou se přihlásil dle vyhlášky Josef Hůlka a má platu podle rozpočtu jeden tisíc dvě stě korun za rok. Pro Poříčí ustanoven Antonín Tušl a má za to jenom tisíc, proto že je Poříčí menší, ale rozlezlá je ta obec pro ponocnýho také dost. Za tisíc korun to oběhnout tři sta pětašedesátkrát, to velký plat zrovna není, ale pro obec je to velký výdej, povážíme-li, že to musí zaplatit staré čísla a živnostníci s obchodníky, protože jsou ty domky nově vystavěné od dané osvobozeny a následkem toho též od přirážek obecních. A je tu těch starých, totiž předválečných domků ve Včelné 74 čísel a v Poříčí 52. Nyní co to píši na počátku července, je jich ve Včelné 145 a v Poříčí 65. Je tedy od daní osvobozeno v Poříčí 13 domků a ve Včelné hnedle jednou tolik, t.j. 71 čísel. Byla to tedy dříve těžká věc s tím placením na ponocného, a je to nyní ještě mnohem těžší pro poplatníky, vzlášť nyní, když je toho všeho moc. Není tedy divu, že se obec pokuť mohla, tomuto zařízení vyhýbala. Mohli ovšem občani po řadě si dělat ponocnýho sami, ale to bylo také těžko. A tak slyšíme nyní ponocnýho troubit. Tú, tú, tú, tú, tú, tú, tú, tú, tú, tú, tú.