Z kroniky Včelné díl I - Kdo se u nás naučí pít?

Kronika Včelné, díl I., r. 1927

Kdo se u nás naučí pít?

Staré pořekadlo praví, že příležitost dělá zloděje. A já to pozměním a řeknu. Kdo neumí pít, tak se nechá zvolit do obecního zastupitelstva, tam se pít naučí. Myslíte že ne? Musím vám to tedy vysvětlit. My tu totiž ještě nemáme radnici se zasedací síní a galerii pro posluchače, tak daleko ještě my nejsme, my chodíme se vším do hospody. No a hostinský vás tam nenechá sedět jen tak; topit vám tam a uklízet po vás. Tak rád vás žádný hostinský nemá. Musíte pít, aby něco vydělal. Vždyť mu také pálíte drahé světlo. Kdo nemá na pivo chuť, inu tu dostane, když vidí pít ostatní. Když tam tak sedíte od šesti nebo sedmy do půl noci, můžete pít jednu nebo dvě? Vždyť je to za chvíly jako víno jenže hořké a druhý má pivo pěkné, tak honem dopijete a dáte se do toho. Namítnete, že je schůze málo kdy. I čerta, je to často. Jednou nějaká komise, nebo obecní rada, či jiná věc se trefí. Jako tuhle s tím hřbitovem v Kam. Újezdě, co se zástupci Včelné naschůzovali. Kdyby tu útratu spočítali, tak jistě propili víc, než na hřbitov zaplatili. A nebo s tou rozlukou co se už naschůzovali. Kdyby tuhle čestnou funkci neměli, tak by měl vždy každý aspoň 10 Kč. v kapse a ještě by se k tomu pořádně vyspal. A nebyla by mnohde v domácnostech mrzutost. Viděl jsem to v domácnosti kolikrát a sám jsem to také zažil. Nedivím se tomu, když ženy na tohle vysedávání v hospodách vrčí a muži pak do schůzí neradi chodí. Zatracený schůze, no, to se mě už nestane abych tam zase vlez, říkají. Někteří tam ovšem zase znovu vlezou a pijou dál. Ti už se to naučili. Jenže to přijde draho.