Z kroniky Včelné díl I - Šestého července

Kronika Včelné, díl I., r. 1927

Šestého července

Roku 1415 byl v Kostnici utracen život nejčistějšího muže s nejčistějším charakterem. Vzpomínky naše letí v ten den zpět na slavnou minulost našich dějin a jméno velikána našich dějin si znovu a znovu připomínáme. U nás tento vzpomínkový den pořádají vždy „Sokolové”. Po převratě od roku 1919 se pálí hranice na znamení jeho mučednické smrti a to bývá vždy u dráhy u viaduktu. Od Zátků se k tomu účelu vždy dají nějaké prkénka, nebo jinde se také něco sežene, nějaký sud od nějaké hořlaviny, polije se to hořlavinou uvnitř a z venku se to sváže do piramidy. „Sokol” pozve všechny spolky ku této slavnosti na večer dne 5ho července a lid se schází. Hasiči přicházejí v kroji korporativně a slavnost započne za soumraku přednáškou, zapálením hranice a zpěvem státní hymny.

Letos byli pozváni hasiči ale na schůzi se o tom nedohodli. Lidovci hasiči nechtěli, že když se nemají hasiči sůčastnit slavností církevních, že se nemají sůčastnit slavnosti žádné; tedy ani této. Velitel však nechal večer trubače zatroubit, hasiči se ve stejnokroji sešli a šlo se na slavnost. Trá-rá, pochodem pochod.

Škoda jen, že nemá obec vhodnějšího místa pro tuto slavnost. Je to zrovna v létě kdy je dosuť všechno na poli, jinde je zase tráva a tu si nenechají lidé zašlapat. Ono tam přijde mnoho dětí, to víte k ohni oni rádi jdou, lezou po stráni, někteří až na trať, může najednou přiject vlak, přichází strážník tratě, děti ze stráně odhání aby mu nezašlapali trávu, a tak to vše působí trapně. Jen tento rub kdyby ta slavnost u nás neměla, pak by to bylo vše v pořádku. Ale kde pak děti, ty chtějí být vždy výš, když sami jsou malé. S těma je obtíž všude. Také se slavnost někdy nepovede; když na př. prší a p. Po cestě domů vidíme dosti obrazů za oknem osvětlených, našeho Mistra Jana Husa.