Z kroniky Včelné díl I - Četnická stanice ve Včelné

Kronika Včelné, díl I., r. 1928

Četnická stanice ve Včelné

Brzy po převratu se ubytovala četnická stanice ve Včelné, ve staré škole č. 45 a byla tady asi 3 roky. Četníci tu byli tři. Pan Prášek jako vrchní, p. Vecka a p. Herian. Dříve byli v Kameném Újezdě a zase se tam odstěhovali, když se tam našel vhodný byt. Tady ve Včelné je to moc blízko u Čes. Budějovic. O ty četníky tady lidi mnoho nestáli. Ono to bylo po válce, lidi se naučili si házet uhlí z vlaků sami, vzláště mladíci, no a ku schození jiné věci byl už jen krok. Byla bída a někteří mladíci šli i do vozů. Tenkrát jsem také někdy s nimi musel chodit a to již jsme šli vždy do stejných míst. Jó, s četníky nic není, ten je nejlepší venku, ale jak se naučí chodit do bytů, to je vždycky „úraz”. Proto tady četníci moc v lásce u lidí nebyli. Oni sem sice také přijdou když se tak něco „přihodí”, nebo se něco hledá, ale to už není takové jako když nám stále hledí na paty. Na příklad s tímhle lesem. Lidé tak ledacos potřebují z lesa k palivu a k různé potřebě, jako třeba hradbu ku plotu a četník to hned vidí a je „malér”. Když tu nejsou, no to by ho musel náhodou potkat. Tak jsme teť přece jen radši když jsou od nás kousek dál. Beztoho by byli oujezdecký občani „zdivočeli” co tam četníci nebyli, tak se tam zase navrátili a my se tu nehněváme že jsou pryč. Tenkrát když tu byli, to měli četníci práce; to dneska sem tolik nepřijdou, už ty doby jsou pryč; ale stopy po válce zůstaly a není v moci četníků aby je zahladili. Tohle pokolení už si do smrti tuhle neblahou vzpomínku ponese sebou do konce a potom může přijít nová válka a nová práce pro četníky.