Z kroniky Včelné díl I - Oheň ve Včelné

Kronika Včelné, díl I., r. 1928

Oheň ve Včelné

Tenhle ten červený kohout když někde na střeše zakokrhá, to je divadlo, jako by jste se dívali na člověka, který tone. Tomu je třeba pomoci. A dne 7 června, zrovna „na Boží Tělo” se u Lence ve 3 hodiny ráno červený kohout na střeše objevil. Ponocný Josef Hůlka jdoucí pochůzkou a vida že počíná hořet, vzbudil velitele hasičů Josefa Kalkuše, ten opět Zigrmachra, trubače, honem zatloukli na poplašný signál, zatroubili a jelikož to bylo hned přes silnici, stříkačku tam zatáhli bez koní, tam vedle byla louže s vodou, honem tam hadice a už se stříkalo. Hořící domek byl jenom malý, střecha hořela jasným plamenem, ale byl vtěsnán mezi jiné dva domky. Bylo štěstí, že bylo právě bezvětří, takže se zakročením hasičů kteří byli hned na místě, schořela právě jen ta jedna střecha. Považte však, kdyby byl foukal vítr, tu by byl některý vedlejší domek a nebo naproti přes silnici těžko obstál, vzláště když byl všude nedostatek vody. Když slyším ten zlověstný nový signál; který bije jako na dráze, a k tomu trubače hasičů, tráá-ráá, oznamující, že hoří a je-li to k tomu v noci, působí to vždy zvukem zlo zvěstujícím.

Uslyšev tyto zvuky vyběhli jsme se ženou ven a mysleli jsme podle záře, že je to někde dále. Běželi jsme to tedy aspoň vyzkoumat na silnici, kde to asi je a vidíme nahoře shluk lidí. Jdeme tam také. Pomoc už nebylo třeba. Lidí dost. Stojíme chvíly a jdem domů. V tom slyšíme. Tráá-ráá. To Budějovická městská motorová stříkačka jela na pomoc. V tomto případě pozdě. Postáli chvilku a vrátili se. Potkali auto bez stříkačky a dobrovolnými hasiči budějovickými. Vrátili se také; ale přece to uviděli a spěchali na pomoc.