Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl I - Odhalení pamětní desky Martinu Krejčímu

Kronika Včelné, díl I., r. 1930

Odhalení pamětní desky Martinu Krejčímu

Dne 22 června byla odhalena pamětní deska popravenému Italskému legionáři Martinu Krejčímu ze Včelné na domku kde se narodil, t.j. na samotě za dřevěným mostem za dráhou. Martin Krejčí byl nejstarší syn chudých rodičů a za války byl na Italské frontě zajat. Dal se k legiím a bojoval proti Rakousku. Byl znovu zajat a pověšen. Proto mu nyní odhalují pamětní desku.

Autorem desky je profesor z průmyslové školy v Táboře p. Meisner a byla zhotovena u fi. Lopatář v Č. Budějovicích. Toho dne bylo krásné počasí a bylo tu lidí dost a dost. Přijeli důstojníci svímy povozy, vlakem přijela čestná rota vojáků ve výzbroji, přijela hudba 24 mužů, přijeli legionáři a od horního nádraží se průvod seřadil. Bylo jich veliká řada. Důstojníci, hudba (ale nehrála), vojáci pluku M. Jana Husi, místní legionáři bez stejnokroje, ve stejnokroji, pak dlouhá řada legionářů ruských, méně italských a nejméně francouských. Mnozí uniforem již vybledlých, jak na nich zub času hlodal, ale přece pietních. Sokolové, hasiči a obecenstvo. U pomníku padlých drželi hasiči pohotovost a zde se průvod zastavil, aby vzdal hold památce mrtvých a na přání místních legionářů jim byla zahrána posmrtná píseň: Máji. Odtud se průvod ubíral v němém pochodu k cíly své cesty, ku samotě za mostem č. 2, nyní patřící již do Poříčí.

Zde na improvizované tribuně zahájil proslov jménem legionářů prof. Krb, naznačiv cíle legií a to všechno co s tím souviselo. Potom p. plukovník Ambrož, pod nímž tehdáž Martin Krejčí jako legionář sloužil, měl řeč o tom, jak se to přihodilo, že byl Krejčí znovu zajat. Byli vysláni jako rozvětky a byli přepadeni. Ubránit se přesile nemohli a ti co nepadli, byli zajati a mezi nimi byl i Krejčí. Za župu Husovu a jednotu Sokol v Poříčí promluvil procítěnou řeč pan Cigler, účetní fi Bratří Zátkové. Poté za velitele 5 pěší divise odhalil desku pluk. Klubal. Po odhalení desky vystoupil na tribunu starosta obce Poříčí a přijímá po svém proslovu desku pod patronaci obce Poříčí.

Nyní zahrála hudba státní hymny, vojáci a legionáři vzdali čest a tím akt slavnosti ukončen. Nyní všechno do poříčského pivovaru na konzert. Bylo horko, každý toužil po osvěžení, pěkná vojenská hudba, kdo pak by odolal. Mimo toho má být čistý výtěžek z tohoto konzertu ve prospěch starých rodičů Martina Krejčího. Je tedy třeba hodně lidí a hodně peněz, aby se výlohy kryly a ještě aby zbylo. Je tedy po této pietní slavnosti. Tolik různých uniformovaných lidí jsme tu ještě neviděli kráčet pohromadě za jedním cílem. Uctít památku toho, kdo byl rakouskou soldateskou potupně popraven. Byli tu legionáři, jednota střelecká, vojáci, sokolové, hasiči, vše v jedné dlouhé řadě a potom v jedné směsici. Všichni v duchu svornosti a bratrství. Tenhle ten obraz nám nevymizí dlouho z paměti. O vy časové plné smutku, lítosti, pláče a nářku, už jste za námy; ale vzpomínka zůstala a ta nevymizí. Škoda těch lidí v mladém věku, 25 jich nám ta válka pohltila jen ze Včelné a několik z Poříčí. Tam mají padlí pamětní desku v Sokolovně jsou tam tuším jen tři jména, nemýlím-li se. Po velikých strastech už dávno odpočíváte v pokoji a nikdo vás už trýznit nebude. Popraveného Martina Krejčího převezli do Prahy a staří rodičové, ač byl Martin ženat, dostali trafiku. Na její pořízení dostali 4 tisíce Kč. a ještě myslím, že béře 100 Kč měsíčně jeho matka. Tím se alespoň setře slza z oka ve velké lítosti a bídě. Buťte aspoň vy milosrdní.