Z kroniky Včelné díl I - Tři doby

Kronika Včelné, díl I., r. 1930

Tři doby

Jak ten život rychle letí. Je to teprve něco přes 10 let a jaké se tu staly dalekosáhlé změny. Kdo to viděl tenkrát a dnes. Co je tu lidského snažení a práce za ten krátký čas. Ale poměry nutí a proto se musí ku předu.

My jsme tu měli tři vážné doby a proto o nich ještě píšu. Po převratu až do léta, t.j. do obecních voleb a potom než se protest vyřídil, spravoval obec starý starosta p. Babka. Byla válka, plat za starostenství skoro nebyl, práce s tím odst, byla ta aprovisace, lid byl celý zoufalý a když viděl někde ty křiklavé rozdíly, tak nevěřil nikomu, ani starostovi ne. Proto lid volil jinak. Tak ta první doba byla vládou dělnickou a starostou byl Jan Marek. Nešlo to také tak jak si lid představoval a brzy reptali také. Ale to jen tak mimochodem. Já mm v úmyslu zde říci, co se velkého udělalo za ty tři období a ne co se udělat mohlo nebo mělo. Ono to bylo tenkrát povážlivé. Lidé scháněli jenom to „žrádlo” jak jídlu říkali, potom ty „hadry” na sebe a ty boty. Tohle všechno pro lidi sehnat byl úkol velmi těžký. Aprovisace kulhala, lidi to scháněli jak mohli a starosta byl bezmocný. Prosím vás, co je do starosty, když nemůže dát lidem co potřebují a lidé toho potřebovali mnoho. A také byl málo kdy doma. Měl také svoji starosta a potom tomu často unikal. Běžná agenda se vyřídila a to druhé; no, to bylo těžké a také na to nebylo. A ono toho bylo tenkrát na všechny čerty. Mlecí výkazy, běžná aprovisace, obilí k setí, palivo, brambory k sázení a tak mnohé. Také rekvisice byly a tak byl z toho starosta celý nesvůj. Starostovi se nařizovalo opatřit byt, ale kde ho vzít? To byla těžká otázka. Lidé se přistěhovávali nebo sem byli přiděleni a byt nebyl. Za takových okolností bylo nutno něco udělat. Tenkrát se toho chopilo osadní zastupitelstvo a chtělo koupit od velkostatku to pole s tím houštím a strouhou i starou cihelnou za Včelnou. Když vyjednávání s p. Dr. Veltrubským stroskotalo, přišel p. Dobiáš, který dvůr od p. Veltrubského koupil a ten to prodal; ovšem za jednou tolik. Panečku, to nebyla práce malá, koupit 75 strychů půdy a ne pro sebe, pro jiné. Bylo asi 64 kontrachtů a tu bylo běhání. Do dvora, zas k lidem, na schůze, až se z toho mnohdy špatně dělalo. On měl každý jiný rozum a my jsme nechtěli aby se to rozbilo. Tenkrát už jsme měli závdavky pohromadě a když to s Dr. Veltrubským nevedlo k cíli, zase jsme je vraceli. Po nějakém čase jsme to scháněli zase dohromady a to víte, že to už tak dobře nešlo. Byli jsme však někteří vytrvalí a tak se to přece dovedlo ke konci že to bylo koupeno. Potom jsme zase odváděli peníze za vyměřování, to dělal Cettl sám, nosili po vsi kontrachty ku podpisům, ale to bylo až za rok a potom rámus, že chce advokát za to moc. 6 - 8, až 14 set; podle velikosti. Zase nové starosti, zase nové vyjednávání s Dr. Trnkou a konečná sleva na polovic. Mě to udělal zdarma, já mu nahradil jenom 167 Kč. za kolky a známky. To byla tedy ta první doba, ve které jsme udělali veliký kus práce. Nebýt toho, kde by se dnes mohlo stavět a co by stál pozemek. Mohli by chudí také potom stavět? Nemohli. Je to přeci jen moc dobrá věc, ač má také svůj drsnější rub, ale ten je všude. Také máme z toho prodeje velkostatku památku, že koupil starosta Marek z těch peněz ten obecní domek od Dobiáše. A Dr. Veltrubský jako prodávající na to musel dát, jako dávku z přírůstku hodnoty. To je tedy první díl naší plodné doby.

Nyní přijde druhý díl a to už bylo za starostování Josefa Kociny. První starosta Jan Marek byl ze strany sociálně demokratické a druhý už byl komunista; protože skoro všichni přešli k této nové straně. Nešlo jim to také, proto že poměry byly silnější, než-li všechny idee.

V jedné věci měli už komunisti snadnější práci. Nebyla aprovisace, nebylo lístků. Byl volný obchod a o tuto velikou práci měla obec méně. Už se lidé nemuseli podezřívat, že ten má větší sousto než onen a nebo že ten béře na lístky a krmí s tím dobytek, zatím co zase onen nedostal z přídělu nic nebo málo. Tedy tahle málo vábná práce byla už pryč a bylo možno se věnovat jiným věcem. A práce přišla. Český jih se elektrisoval, no a my z téhle strany měli začíti. V Rožnově měli zavedenou elektriku hned před válkou a další vesnice při silnici byla Poříčí-Včelná. Od Povltavského elektrárenského svazu přišla nabídka. Za 125 tisíc že by to bylo. Jednalo se o tom ve schůzích, uvažovala, a p. učitel Trávníček zastával názor, že kdo dřív přijde, ten dřív mele; t.j. že přijdeme-li dříve, dostaneme větší subvenci a když to bude nyní dražší než snad později, že to dostaneme zpět a potom že by se vedla linka jinudy a potom kdož ví jak by to bylo. Zkrátka, pan učitel byl horlivý propagátor elektrisace jako pokrokoví člověk. On dovedl ostatní přesvědčit, že se na konec elektrisace odhlasovala. Tu bylo zase práce s tou elektrisací. Někteří poříčtí to nechtěli, ti měli levnou elektriku ze mlýna a podali proti zavedení protest. Obec je rozlehlá, náklady se zvýšili až na 185 tisíc, když se to každému v obecní režii zavedlo až na střechu a tak to dalo práce dost a dost. Lidé podezřívali, nadávali, jiní se zase starali aby to dovedli do konce a že to nebyla práce příjemná, můžete se domyslit. Tu bylo intervencí, urgencí, běhání, ježdění, do Svazu, peníze shánět, o subvenci se starat, no, bylo toho až z toho hlava brněla. Takové velké práce se vlečou vždycky dlouho a tak se tohle vleklo také asi rok, ale konečně to bylo také u konce. Peníze vydluženy 150 tisíc, subvence státní 40 % zaručena a elektrika svítila. To byla doba druhá naši velké práce a činosti.

Tyhlety dvě období však stvořily dobu třetí a tou dobou by již starostou Frant. Krba v Poříčí. Počátky rozluky byly sice ještě před ním, ale za jeho starostování se rozluka uskutečnila. A bylo to také veliký kus práce, které Poříčí pro své osamostatnění vykonalo. Poříčtí nechtěli se včelenskými být právě proto, že koupili ty pozemky, tam se nastavělo hromadu těch nepoplatných baráků, kteří naplatili daně, ale v obci rozhodovali. Za jejich starosty se provedla ta elektrisace obce a nasekaly se dluhy a nyní to mají zaplatit ti, co daně platí. Ne, ty oni poslouchat nebudou a tak ti silnější jedinci za pomoci družstevního mlýna nechali udělat plán a dali se do toho a dovedli to do konce. Podepisovali se Frant. Opekar a spol. Spor s touto rozlukou se táhl skoro 5 let a bylo s tím práce, běhání, ježdění a starostí dost. Poříčtí měli velký zájem na tom, aby se rozluka provedla, proto že se bály, aby jim zase nějaký dluh na bedra neuvalili, a včelenští zase měli na tom zájem, aby se neprovedla. Poříčtí chodili a jezdili za rozlukou, včelenští zase nejvíce proti tomu schůzovali a rozluku zamítali. Tak jedna věc plodila druhou. Pozemky a elektrika zplodily rozluku. Co tu bylo za ten čas práce, běhání, mluvení, rozčilování na těch častých schůzích a co se s tím utratilo peněz, a přece to vše muselo být vykonáno. Nebylo bytů, muselo se stavět. Hnal se pokrok krajem, muselo se elektrisovat. Z toho vzešly důvody pro rozluku, musela se provést. To byly tedy ty tři velké doby u nás. Předně koupě pozemků, druhá elektrisace a třetí rozluka.