Z kroniky Včelné díl I - Kousek politického hovoru

Kronika Včelné, díl I., r. 1931

Kousek politického hovoru

Nyní v té nezaměstnanosti a po té rozluce jsou časté schůze některých komisí. Jedni se zabývají nezaměstnanými a jedni knihovnou, která se ve Včelné nová zakládala, protože Včelná byla v té věci od Poříčí odplacena částí dva tisíce, sedmi sty devatenácti Kč. V Poříčí zůstala celá a ve Včelné se buduje nová. Než se tedy dá věc do pořádku, tak se schůzuje.

Tuhle nedávno jsem tam byl také a bylo ještě brzy jít domů a stojíme tak pohromadě na chodbě. Hostinská, abychom se šli ohřát, že je tam teplo, tak jsme šli. No, jen na chvilku. Každý jen tak jedno pivko. Sedíme okolo kamen a počal hovor.

- A myslíš, že tomu Stříbrňákovi něco udělají? On řekne že druzí také neměli a dnes mají. Ti by také museli dokazovat kde na to vzali. A nebo tuhle ta dráha, ta to béře z „obchodního” hlediska. Když to nevynáší, tak se to zdražilo. To je, jako by řekl kupec, že na tom cukru nic nevydělá a zdražil jej. Tak by se mu každý vysmál a šel by jinam. Jo, jo, to jsou kotrmelce. Jak to může nyní vynášet, povídá třetí, vždyť je všude víc úředníků než dělníků. A co je těch radů dobře placených. Nebo ta různá ministerstva co mají nyní úřednictva proti stavu před válkou. A přece bylo Rakousko mnohem větší, než-li je nyní naše Republika. Kde se mají ty peníze brát? No jo, ale potom zase bychom měli inteligenci bez zaměstnání a museli by jsme jim platit více než 10 Kč. týdně podpory. Inu pravda. Pěkně si to všechno obsadili a peníze rozdělili mezi sebe. Kdo ale potom na to všechno má vydělat. Tohle jsou všechno věci těžké a tak jsme toho nechali a šli jsme domů to zaspat.