Z kroniky Včelné díl I - Hospodářská krise

Kronika Včelné, díl I., r. 1931

Hospodářská krise

Od počátku naši samostatnosti jsme zde už prožili tři období a nyní prožíváme období čtvrté a to už jako samostatná obec Včelná, oddělená od Poříčí.

První období za starostování Jana Marka bylo nejhorší. To bylo těch lístků na všechno a potravin málo. Peníze obec také neměla a tak to bylo všechno jako divoký. V tomto prvním období se koupilo to pole ve Včelné od velkostatku z volné ruky a rozparcelovalo se to. Obec koupila jen 1 strych a čtvrt u rybníčka, vlastně s tím rybníčkem a ten domek pod dráhou č. 47, aby měli chudáci kde bydlet. V tomto období byla provedena velká práce.

Druhé období bylo za starostování Josefa Kociny. V tomto druhém období prováděla obec svou elektrisaci. To byl také úkol těžký, který vystřebával všechnu eneržiji všech zdatných sil v obci. Poříčtí protestovali a to byl počátek rozluky. Tedy i v tomto období byl proveden velký kus práce.

Třetí období za starostování Františka Krby z Poříčí byl již ve znamení rozloučení obcí, či lépe obce. Byla to práce také úmorná, ale výsledek byl ten, že jsme tu měli obecní správní komisi třetím rokem vol. období a jejím předsedou byl Frant. Homolka, t.č. obecní tajemník, a ten spravoval, vlastně vedl správu obce od jara do podzimu.

Nyní žijeme v období čtvrtém za starostování Josefa Kalkuše. V tomto období jsou již obce rozděleny, všechno urovnáno a zaplaceno. Poříčtí převzali ten elektrisační dluh, nám dali ještě na penězích s tou knihovnou as 7 tisíc, knihovna se koupila, peníze se uložily v Kameném Újezdě do kampeličky, rozpočet se udělal menší, platy se snížily o třetinu a nic se neprodělalo. Ku konci roku byla zas aktiva jako na počátku. Šlo by to zatím dobře, jen kdyby nebylo té nynější krise, té nezaměstnanosti. Tak to jde nyní skoro jako za války. Lístky, lístky každý chce. Nyní je boj jen o lístky. Z počátku bylo přihlášeno nezaměstnaných asi 35 ale později to přibývalo až asi na 120 a tak s tím vypisováním a tříděním byla ošklivá práce. Kdyby aspoň těch lístků bylo vždy dost, aby se mohli o ně všichni podělit, ale takto je to zlá věc. Ono je výdělku v letě málo a v zimě nic a tak ten lístek za těch 10 Kč. chtěl každý z těch sezoních dělníků a dělnic. Tu zelenou legitimaci od okresního úřadu práce a služby dostal každý a každá, ať dělali příležitostně nebo ne a tak byl boj jen o lístky. Komunisté to také využívali pro svou agitaci a tak bylo mnohdy s tím hodně rušno. Největší starost byla na vánoce. Tu se schánělo více lístků, brambory byly přiděleny již dříve, nyní mouka, stromek, uhlí a ošacení. Něco se sehnalo z darů po domech, a byl pro děti stromek. Obec dala na ošacení dětí 250 Kč. a Dr. Hirš 150 Kč. Za to se koupilo pro děti teplé ošacení. Vagon uhlí přišel ku konci ledna a přidělovalo se po 50 kg.

Největší rozruch způsobylo, když dne 23 ledna byla ráno obecní tabule dole schozená a na vyhlášce obsahující seznam nezaměstnaných bylo na rubu sprostě starostovi spíláno a podepsáno: Komunisté. Byla proto svolána veřejná schůze socialně demokratická ku Kalkušum a tam po referátě řečníka, o těch místních poměrech co se lístků a komunistů týkalo náležitě promluvil a zkritizoval bývalý komunista Jan Vávra. Komunisté se bránili a tak byla tato schůze hodně rušná, ale vyplnila svůj úkol. Brzy potom byly lístky vydávány jen těm, kteří měli též legitimaci od sociální pojišťovny; t.j. brali lístky jen ti, kteří skutečně u zaměstnavatele pracovali a byli pojištěni. Tu však byl zase „úraz”. Některé ženy pracovali jen po domácku na polních pracích a praním a ti nyní nic nedostanou, neboť nejsou pojištěni a pojištěni nemohou být, neboť pracují vždy jenom den neb dva a zase jdou jinam. Naproti tomu béřou lístky i ti, kteří pracují omezeně. Je tedy těžko všem vyhovět. Udělá-li se to bez legitimací, chtějí podporu i ti kdo pracují jen doma nebo ani to ne. Udělá-li se to s legitimací, zase mnozí potřební o to přijdou. Tuhle mě povídal starosta, že už toho má dost. Už hned v loni dala obec nezaměstnaným 200 Kč., letos zase s tím Dr. Hiršem 400 Kč., starám se kde můžu a za všechno dostanu dost huby. - Inu nevděk.