Z kroniky Včelné díl I - Válka v míru

Kronika Včelné, díl I., r. 1932

Válka v míru

V těchto časech to tu vypadá jako za války; až na ty vojáky ovšem. Tenkrát kdo se mohl dostat někam do práce tak se držel zuby nehty aby nemusel do fronty a dnes se drží také každý aby nebyl propuštěn z práce, proto že potom ji marně hledá. A když člověk nemá práci a tudíž i výdělek, tak dře bídu a té se každý bojí. Dnes aby dal muž v sobotu ženě aspoň stokorunku a kde ji má vzít když není. Pravda, je nyní už vše trochu levnější, ale to je tím, že je malá poptávka a velká nabídka, tak se zlevňuje. Ale kdyby dal Baťa boty třeba za pět korun, když je člověk nemá, tak si je nemůže koupit. Ale tady se jedná hlavně o potravu aby mohl být živ, tedy se shání živobytí. Nezaměstnaní dostanou za měsíc čtyři nebo osm lístků po deseti korunách na týden, u obchodníků za to dostanou potraviny a obchodník prý musí mnohdy hezky dlouho čekat než-li je dostane. (Prý tak asi tři měsíce.) Těch lístků státní stravovací akce sem dochází v zimě kolem pěti set měsíčně. Na zimu méně, na vánoce as sedum set, potom tedy okolo pěti set a pak čím dál míň a v letě nejmíň; ale jsou tu nezaměstnaní pořád nějaký. Tak jsme se dočkali znovu lístků. Za války jsme mívali plnou hrst lístků, k tomu peníze a žádné věci. Teť máme žebračenky, peníze žádné a věcí je na prodej, jen peníze lidi nemají. Tak se to na tom světě obrací každou chvíly jinak. A nejsou tu jen jedny lístky, jsou ještě mléčenky pro děti a bez lístků je někdy také uhlí, brambory a nějaký ten kus šatstva pro děti.

Na to rozdělování lístků byla ustavena rozdělovací komise z nezaměstnaných, kteří vyli odborově organizováni. Komunista Robert Vitchan byl v té věci nejagilnější a tak byl zvolen předsedou této komise. On svolával nezaměstnaný ku častým schůzím do hostince k Šanderovi a hleděl je přitom dostat na svoji stranu, což se při agilnosti politického pracovníka rozumí samo sebou. Horší ovšem bylo že při tom napadal ostatní členy obecní rady, najmě starostu a tajemníka. Bývaly z toho časté mrzutosti, ba i žaloby soudní. Co se říkalo tam v dole, dozvěděli se nahoře a bývala z toho mela. Vitchanovi říkali Maďar, proto že byl v Uhrách při tom bolševickém převratu po válce a tu se obě stravy snažily vyniknout jeden nad druhého. Až jednou po vánocích po nějakém prý nesprávném rozdělení lístků byl zvolen předsedou jiný a to Jan Hůlka. V bouřlivé schůzi při rozdělování lístků říkali Vitchanovi aby šel rozdělovat lístky do Ruska a insultovali jej. Inu, moc pěkná funkce je tohle rozdělování lístků. Lístky chce každý, vždyť jsou to peníze. A všem se nemůžete dobře zachovat, ať to má ten nebo onen. Lístky sem a basta; ať je jich dost nebo málo. Když jich tak na vánoce přijde víc, a potom zase míň, tu je rámusu. Vždyť já jich dostal prve víc, jak to že mám míň, tamhle ten to nepotřebuje, ten dělá čtyři dni a já nic, tamhle tomu zas chodí do práce žena a vydělá, anebo; tys to s tou prácí nikdy nestrhal a teť bys je chtěl všechny. Takové podobné řeči se vedou a tu je těžko vyhovět. Starosta se musí držet předpisů a pokynů nadřízených úřadů a nemůže dělat tak jak by bylo nutno a také by nevyhověl. Tato pomoc je jen pro skutečné dělníky bez zaměstnání a nebo omezeně pracující a ti musí mít legitimaci od pojištění. Dělníci jsou však i zdejší chalupníci a domkáři a ti když nepracují anebo pracují omezeně, mají nárok na lístky také, ač mají malé hospodářství. A to dělá horkou krev u těch druhých. Závist lidí je, byla a snad ještě dlouho bude.

Ve válce také brali chalupníci lístky. Spočítalo se jim jak dlouho ze svého vystačí a ostatní čas brali lístky. Oni to sice nejedli, od toho měli dobytek, a nyní zase řeknou že na to musí platit daně. Pravdu ovšem mají také. Dnes co toto píšu je druhého února 1933 a je zde nyní osumdesát nezaměstnaných. Bylo jich dříve i více, pokuť je Vitchan dával dohromady, ale okres je na zimu hodně seškrtal, vzlášť ty ženy. Ony totiž v některé rodině je brali všichni vzlášť v zimě. Otec byl dělník a v zimě bez zaměstnání, tak bral lístky. Žena byla dělnice a nyní továrna stojí, tak brala lístky také. Syn také zahálel, no tak je bral také. Nyní je může brát jen jeden v rodině. A spravedlivý to nebylo ani prve ani nyní. Jedněch lístků je v některé rodině málo, a prve to bylo mnohde zase zneužíváno a je mnohde dosuť. Kde nikdo z rodiny nic nevydělá, tam bere jen jeden a kde jeden dělá, totiž žena, tam je bere muž a kdo dělá omezeně, ten jich bere polovic, t.j. 4 průměrně. Žijem tu nyní skoro jako za války. Prve byla starost o vojáky a o jídlo a nyní je starost o nezaměstnané a také o jídlo. Prve jídlo nebylo, ale nyní je ho dost a rádi by to prodali, jen kdyby to lidé mohli kupovat. Je prý moc lidí na světě. Prosím vás, komu by se prodávalo, kdyby jich bylo málo. Stroje by toho natloukly za chvíly a stálo by to zase. Odbyt musí na to být a k tomu jsou třeba lidi. Nebo odstraňte uspáním na věky přestárlý a všelijak práce neschopné aby jste je nemuseli podporovat a bude hned míň lidí a ulechčí se tím všem. To by nešlo?