Z kroniky Včelné díl I - Nynější spolky a jejich činost

Kronika Včelné, díl I., r. 1932

Nynější spolky a jejich činost

Změna je ve všem, tedy i ve spolcích. U nás do války byly jen dvě strany. Soc. dem. a Křesťan. soc. Po převratu se ustavil Spolek divadel. ochot. Včela ve Včelné, Sbor dobrov. hasičů, ve straně soc. dem. Komunisté, brzo po válce Národní soc., potom Živnostníci, Domovina, nyní Národní sdružení a sportovní klub Včelná. Nejnovější je obec baráčníků. Chcete snad ještě více spolkového života? To by tu muselo být ještě víc hostinců aby se měli všichni kde usadit. Sbor hasičů je u Jos. Kalkuše, ochotníci také, Národní sdružení je u Petrů, Komunisté u Šanderů, Baráčníci u Homolků, Nár. soc. v Poříčí v Pivovaře, Lidovci v Poříčí na „Cukrmandlu” u Němečků a Soc. dem. u Kalkušů. Politické strany až na Komunisty a Fašisty, či pardon, na Národ. sdruž. odborových organizací, jak to měli vytištěno na pozvánce k prvnímu plesu r. 1933, jsou nyní skoro v nečinosti. Z jejich spánku je vyruší vždy jen tak ty volby; ale jinak schůze málo kdy konají a také lidi na ty schůze nejdou. Je to vždy spojeno s útratou a v nynějších časech, to víte, každý se tomu vyhýbá jak může. Peněz je nyní málo a potom je ten politický život celý rozvrácený. On totiž každý tlak budí protitlak a tak z té ochrany nájemníků se organisovali domácí páni v Domovině, která u nás již zanikla. Živnostníci měli zase velké daně, tak se organisovali. Utvořili se zde hasiči, no tak se nechal jiný spolkový život a žili zase hasiči. Komunisti tu mají zase Vithana a ten s několika lidmi vedou čilejší spolkový život. Národní demokracie schání lidi do své organisace tou krisí o práci. Méně se prý u nich platí a odborově organizovaní dostávají podporu podle genského sistému a ti mladí dělníci tam přistupují. Když dostane podporu jeden, snadno zláká ty druhé. A potom prý snáze dostanou práci. Na třídní rozdíly se tu moc nehledí, jen když je z toho okamžitý prospěch. Ostatně nám sílu těchto stran ukážou příští volby.

Nejčilejším spolkem je však Sportovní klub Včelná. Mládež si chce hrát a tak hrála a hraje. Hned po převratě začali kluci kopat, potom si najmuli v pasece od Bláhy hříště a „furt” se kopalo. Hoši se v tom zdokonalovali, schůzovali, chodili také jinam do okolí, tito opět sem, až hráli opravdu o pohár. Na prvního května hráli na novém hřišti velkém a oploceném tady blízko za solnicí při hudbě, no, a večer měli večírek. Fodbal se tu vžil a kluci malý, velký, ženáči, kteří byli jednou vzlášť a říkali kom starý páni, všechno to kopalo. Při kopání se vybírá vstupné 2 koruny, jsou diváci a hraje se. Diváci vybízí. Tempo, tempo, tempo, tempo, tempo, najednou míč vletí do branky a tu je křiku. Góóóóóóóóóól, góóóóóóóól. Jiný gól také někdy bývá když některý hráč dostane nějakou ránu až se převalí a někdy také se mu nechce vstát. Tu se ho hned ujmou, vzkřísí a on jde hrát zase dál. Taková zábava by ovšem pro mě nebyla, tak otužovat bych se nechtěl. Až bude v modě zase jiná hra, bude se hrát zase, kdyby měli při tom kluci hlavu stratit. Ona se teť mládež tituluje jenom kluci, ať jsou velký nebo malý. Holka si namluví hezkýho kluka a kluci zase chodí s holkama. A když se jí ten její kluk zbaví, tak si namluví kluka jinýho, „kor” když je to hezká žába. Tak se to za těch pár let všechno změnilo. Lidi když jsou v něčem nespokojeni, tak od toho utečou a jdou jinam a tím vzniká moc spolků a lidi jedni a ti samý. Nějaké ideje, nebo cíle, to ne, jen okamžitý prospěch. Bořit, rozbýt, to lidi zajímá, ale stavět, opravovat, zušlechťovat, ech hloupost; kopnout do toho a začít znovu. Až to bude postavený, tak do toho kopnout zase. No ne?