Z kroniky Včelné díl I - Dvě písně

Kronika Včelné, díl I., r. 1932

Dvě písně

Ach kde jsou ty časy když jsme byli mladý. Večer se chodilo ven na ves a tu se ozýval často zpěv. Chlapci zpívávali společně a dívky také. Večery za jasných teplých nocí byly vábivé. Tenkrát mělo mládí radost ze života a projevovalo se to v písni. Co srdci milo, píseň vyzpívá. Holky zpívávali lepší než chlapcí, a také písně mívali lepší. O tom věrném milování a nebo zase o nevěrném ale žádná píseň nevyjadřovala tak přímo erotiku jako nyní. Tak vám tedy dvě písně z této doby napíšu.

Márinka
I
Každého ve světě láska hřeje
jen já jsem jako ten mnich;
panenka má mě nedopřeje
co žádám od ostatních.
Když na ni chci pocel,
je chladná jako ocel;
já mám panenku trucovitou,
nedá mě co já bych chtěl.
Ref.
Márinko buť rozumná,
přijď dnes večer za humna;
Márinko má rozmilá
víš co jsi mě slíbyla;
až budem při měsíčku
navracet se z lesíčku,
ne, abys mě komoru
zavřela na závoru.
II
Vždyť je to jenom tvoji vinou
že já mám těch trampot dost;
zítra si počnu hledat jinou,
pak můžeš na mě mít zlost;
pak ale poznáš brzy,
koho to víc mrzí;
pro jednu panu trucovitou,
nedám si pokazit svět.
Ref.
Márinko buť rozumná,
přijď a.t.d.