Z kroniky Včelné díl I - S. K. Včelná

Kronika Včelné, díl I., r. 1933

S. K. Včelná

Mládí se musí pořád něčím zabývat; musí si s něčím hrát, ať je hra jakákoliv. Dříve se tančilo a hrály karty a nyní se pěstuje sport. Kopá se. Kopají velcí i malí a jiní se na ně dívají. Diváků mají hodně až nyní v posledním čase co mají to hříště ohrazené a velké hříště; blízko u vsi, na které jim pronajal pozemek Jiřička a Vavroch, takže se teť teprve správně provozuje tento sport kopaná. Ono se to tudíž začalo u nás provozovat hned po převratu. Kluci začali kopat v lese, potom si najmuli hříště od Bláhy v pasece, ale tam ještě moc diváků nechodilo, až poslední dva roky co to mají blíže u vsi a mají to ohraženo a s firmou, se tu hraje vesele. Už mají i svou vlajku a také se tam prodává občerstvení. Už se tedy naši sportovci domohli vlastní pílí pěkného hříště a všeho toho, co s tím souvisí. Dalo to ovšem mnoho práce a vytrvalosti. Aby byly na to vše peníze, vybíral se dobrovolný vstup tak ponejvíce po jedné Kč., pořádaly se zábavy, divadla se hrála a no, chce-li klub prosperovat, tak se musí starat aby to dobře šlo. Jak sportovně klub prospíval, to nechám mluvit sportovního spravodaje Večerního Českého Slova. Zde tedy je.
(Pozn.: Novinový výstřižek v kronice chybí)

Klub ovšem chce-li hrát také jinde, musí být hráči vyspělí a reservo také mají, ale hlásí se i jiní, ale s těmi by na jiné hříště nemohli a tak jsou i neuspokojenci a ti se udělali vzlášť pro sebe. V klubu jsou i starší lidé a ti také v klubu hrají. Říkají jim starý páni. Také jsem je viděl kopat se starými pány z Rožnova.

Já ovšem nadšeným fanouškem nejsem, proto že se mě to zdá moc drsný; když se tak na to zápolení dívám. Tu dostane některý ránu až se svalí a musí ho křísit, ale on chvilku posedí a jde zas. Jiný má odřené koleno, ale kopá dál. K tomu musí být už nadšení. Tuhle stála přede mnou taková malá žába a přiběhl k nám míč a za ním hráč od nás. Dej mu ránu, ať tam vletí; cakra, povídala. A kluci malí, ti teprve umí řvát když je gol. To je góóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóól. Obecenstvo křičí vždy též tomu s kým sympatizuje. I jiné řeči a narážky se tam vedou v zájmu svých sympatií. Tuhle měli včelenští 1 gol a rožnovští 4. Když šli domů, tak jim hrála harmonika do pochodu a oni zpívali Jeden, dva, tři, čtyři góóól, jeden Včelná góóól. Tak jsem si myslel že tohle to je divná radost ze sportu, která vede k odvetě a snad i k pranici.

Všechno na světě se zvrhne, přemrští, zevšední, když je toho mnoho. A všeho moc škodí, říkává se. Tady se nyní hraje a hraje. Malý, velký, staří, mladí i nejmladší. Jiný sport zde zatím není. Jenom v létě někteří hoši chodí na tramp a napodobují skauty. Večer v neděli chodí mládež tančit. Tanec ten nepomine. Tančí se jinak, hudba je také jiná, ale tanec zůstal tancem.

Nyní mládí jinak své mládí prožívá než jindy. Tenkrát se víc naháněly karty a hospody a nyní stráví pěkně půldne při sportu; ať jako hráč nebo divák. Alkohol se nyní tolik nepije a ještě se při tom hoši tuží. Učí se při tom rychlosti, pohotovosti a otužují se. Že někdy nějaký při tom nějakou slízne, no, nadšence to nebolí. Všechno na světě má líc a rub. Po líci je tato hra kopaná či fodtbal pěkná, tělo otužující a vyspělost podporující, ale rub, ten je horší. Ale proto jen hrajte dál a raději ten rub uhlaďte ať není drsný. A proto: Sportu zdar.