Z kroniky Včelné díl I - V době krise

Kronika Včelné, díl I., r. 1933

V době krise

Nyní na počátku zimy je zde smutný čas. Bývá tak ovšem vždycky, ale nyní je to trochu zlé. Práce není, letos se málo stavělo a na tyto nádenické práce se hrne každý; ať řemeslník, nádeník, no každý kdo nemá práci. Dělníci sezoní a ti kteří byli z procesu pracovního krisí vyřazeni marně tu běhají, schání kde by se co dalo vydělat a seženou-li něco, jsou to samé kapky a drobty do vyprázdněných kapes. Jsou tu případy, že dělá pár neděl v roce a ostatní čas se musí jen tak flákat a béře lístky. Ale co je to pro toho kdo má rodinu a dostane týdně 10 nebo 20 Kč.? Jsou zaměstnaní výdělečně i ženy. Některá stále nebo omezeně a některá jen chvilkově, místně. Kde pracuje stále aspoň žena a muž bere lístky, tam to ještě ujde; anebo kde pracuje stále aspoň někdo z rodiny, ale kde se nic nemůže vydělat, tam aby do toho života kopl a nechal toho být. Kdyby to bylo jen jeden rok, ale oni už jsou to tři a konec ještě není vidět. Je to nyní hnedle jako za války jenže obráceně. Tenkrát měli lidé více peníze, ale nemohli si za ně nic koupit, nic nebylo a nyní je zase na prodej všeho dost, až moc a lidé zas nemají peníze aby si věci mohli koupit, tak se musí na to jen dívat a závidět těm, šťastnějším, kteří si to koupit až dosuť mohou; jako mohou ti se stálýmy měsíčními platy, pensisté a ti kteří až dosuť stále pracují; ale těch je už málo, většinou se všude pracuje omezeně, a nebo se vysazuje. Práce vázne na všech místech a s ní i výdělky lidí. Když nemají práci a tudíž i výdělek tak nemohou nic kupovat a tak to vázne všechno. Výroba, obchody, řemesla, pokuť ještě jaké jsou, nu všechno. Velkovýroba zničila malovýrobu a malovýrobci se ženou na nádeničinu a té není, to by se musela kolem každé obce stavět hladová zeď a to by byla hloupost, proto že za ty peníze by se dalo pořídit něco užitečnějšího. Naše obec se také stará o nezaměstnané jak může. Bylo si mnoho stěžováno na ty nové cesty v pasece, že je tam když je bláto nemožno ani jít ani ject, tak se obec usnesla ty cesty spravit. V rozpočtu však bylo na komunikaci jen 600 Kč. tak se obec usnesla dát na to 2.000 Kč. a obnos tento se dá do rozpočtu příštím rokem. Mimo toho dostala obec od Kampeličky z Kameného Újezda 500 Kč. na komunikaci pro potírání nezaměstnanosti. Za tyto peníze z Újezda se pracovalo za mzdu u rybníčka a na stokách, ale 500 Kč. to je jako když plivne do moře. Za ty dva tisíce se nechal přivést z poříčského lomu nepotřebný štěrk a ten dal p. statkář zdarma, jenom na povoz chtěl denně 60 Kč. za jeden potah. Za zbývající 200 Kč se musely zakoupit roury přes ty stoky. Tak se tedy ty cesty s těmi nezaměstnanými, vlastně s tím štěrkem spravovaly, ale nezaměstnaní z toho nic neměli než-li ty lístky. V ten čas bylo nařízeno, aby nezaměstnaní na veřejných pracích pro obce pracovali pod ztrátou lístků. Tak tedy nezaměstnaní rovnali cesty, rýpali stoky a vždy jeden člen zastupitelstva který mohl, byl u toho. Za dva lístky pracoval každý jeden den, pokuť nebyla práce hotová. Někdy také tam ti nezaměstnaní mnoho práce neudělali, až to bylo mnohdy směšný. Starosta se při tom ovšem naběhal nejvíc. Obce sice měli nezaměstnaným ty druhé dni dát práci a platit jim s příplatkem státu, ale to u nás nemohlo být, to by se obec brzy zasekala do dluhů a nebylo by vyváznutí. Tak mohla dát obec nezaměstnaným jen drobty. Někdy brambory, někdy uhlí, někdy teplé prádlo pro děti, ale vždy jen drobty. Pro sto nezaměstnaných koupit něco za 500 Kč., to víte co to může být. A na víc si obec dovolit nemůže. To je teť zatracený život a ten přinesla válka. Ale to lidé moc nechápou.