Z kroniky Včelné díl I - Hosté z nemanic

Kronika Včelné, díl I., r. 1933

Hosté z nemanic

Kalkušův hostinec nyní co je Kalkuš tím starostou, mívá divné hosty. Jsou to nezaměstnaní. Je tam sice nahoře úřední místnost, ale v hostinci nyní moc lidí nebývá, nebo také často žádný, tak se to úřaduje s těma nezaměstnanýma v šenkovně, tam je místa dost. Nyní je předsedou komise na rozdělování a vydávání lístků první radní, nebo náměstek starosty Josef Majer. Jednou přijde komise vypysovat, či vlastně napřed rozdělovat lístky, potom vypysovat a potom přidělovat. Je to v hostinci, ale nikdo nepije. Není zač pít. To by každý snadno ten lístek propil a tak se musí jenom jednat a psát. Ono je nyní těch lístků hnedle jako za války. Jsou lístky potravní po 10 Kč, jsou mléčenky po děti, jsou nějaký také chlebenky a práce to dá dost než to lidi dostanou.

Při tom rozdávání lístků, což bývá dvakrát za měsíc bývá často mela. Lístky by potřeboval každý, a každý by chtěl víc a když na okrese někoho „vyštrejchnou”, tu bývá mnoho řečí. Kalkuš má plnou šenkovnu hostů a neprodá ani půl litru piva. Docela je to nyní obráceně. Za války nebylo pivo, ale peníze byly, nyní je piva a všeho dost a zas nejsou peníze. Lidi tu chodí jako mátohy, nic nejsou veselí, všechno je mrzí, jsou hned podrážděni když ten výdělek žádný není a tak se vytlouká ten život jak to jde. A při tom se berou lístky. Někdy ženatý dva na týden, někdy ani ty ne a někdy i více. Je brán ohled na ty, kdož mají více dětí. Ale když přijde lístků málo, dostanou lidé o to míň. Takovouto nejistou a málomluvnou dobu jsme tu zažili za války a nyní jako by zuřila druhá válka. Že se lidé přímo nestřílí, když to půjde takto dlouho, zemřou stejně hladem. Ten lístek pomůže, ale neuživí. Jsou to přec jen samé drobty co lidi dostávají a k stálému životu to nestačí. Bude ještě někdy lépe? Jo, jo, byla válka a tady jsou následky.