Z kroniky Včelné díl I - Hospodářské snahy

Kronika Včelné, díl I., r. 1920

Hospodářské snahy

Při nedostatku potravin za války a i nyní po válce každý si hleděl pomoci jak mohl. Byl všeobecný nedostatek bytů. Ale ne že by skutečně bytů nebylo, ale proto, že penízy byly znehodnoceny a nájemníci byli od zvyšování činže zákonem chráněni, ale také proto aby nájemník mnohému v různých zásobovacích pletkách nepřekážel. Zkrátka: Nájemník se stal přítěží, kterého by se byl tak mnohý rád zbavil. V takové době měla bytová komise těžkou práci - žádný si nechtěl nechat vzít volnost rozhodování se svým majetkem a ze strany nájemníků bylo voláno po energickém zabavování bytů.

V té době přišla bytová komise na myšlenku, jelikož se musí každé zlo odstranit od kořene, že se musí obec rozšířit a stavět. Jedině přiděláním bytů pomine nouze o byty.

Za Včelnou leželo velký lán ladem ležící půdy. Tato půda patřící poříčskému velkostatku kdyby se mezi lid levně rozparcelovala na stavební místa, každý by se hleděl ukrýti pod svou střechou a bylo by po bídě. Osadní zastupitelstvo navázalo styky s tehdejším velkostatkářem p. Dr. Veltrubským, svolávány schůze a vedlo se nekonečné vyjednávání. Proponenti této koupě stanovily na jednu parcelu strych* půdy a nemajetní měly míti přednost. Rozluštit otázku při stávajících hospodářských poměrech, při ceně K. 1,50 h za jeden sáh** nemohly, neboť nejpotřebnější peníze neměly.

Konečně po schůzi obecního zastupitelstva v tomto předmětě, kdež poříčtí postavily otázku, že i poříčským má být kus v Poříčí prodán, k dohodě nedošlo a již tenkrát bylo znáti, že p. velkostatkář ochotný ku prodeji není. Většina práce v tom směru vykonané byla za držení dosavadního velkostatkáře marna a s koupě sešlo. Pouze na stavbu domku dle zákona bylo velkostatkářem nabízeno. To však bylo lidmi i proponenty odmítnuto, an holý domek bez kousku pole na brambory, na trávník pro domácí zvířectvo a zahrádku nemá na vesnici cenu.

Později však velkostatek prodán a příchodem nového velkostatkáře se poměry rázem změnily. Proponenti ihned navázaly styky s panem Dobiášem a ten byl ochoten onu půdu odprodati, ale za cenu 3 koruny za sáh v celku. Od první ulice dolů pak za 7 korun. Tu jsme byli opět u bolavé stránky našeho hospodářského života. Ač byli peníze znehodnoceny, přec opět nejchudší a to v míře ještě větší se nemohly koupě súčastniti, neboť peněz neměly. Znovu tedy kupující sepsáni a když byla koupě zajištěna, přikročeno s dovolením p. Dobiáše ku rozparcelování Inž. Langem.

Nadělány díly po jednom strychu s přímočarými ulicemi a 15 září 1920 zhotoveny kupní smlouvy p. Dr. Trnkou. Většina ihned při smlouvě svůj díl platila a jen jednotlivci platily ojediněle p. Dobiášovi.

Škoda jen, že muselo být upuštěno od původního plánu, dle kterého se mělo dostati půdy i těm nejnuznějším, aby i oni se dodělaly svého na svém. Z těchto hospodářských příčin koupily někteří více dílů než jeden. Pro obec ustanoven ku koupi dílec u rybníčka a týž pro pozdější potřebu obce i s domkem ve Včelné od p. Dobiáše později koupen.

Dle zhotoveného plánu jest tato nově založená zahradní osada pokusným vzorem, jak by lidé na vesnici bydleti měly a při dobré vůli a pilnosti se toho snad v pozdějším čase všichni dočkáme. Zde verš do vínku.