Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl I - Volby do sněmu a senátu

Kronika Včelné, díl I., r. 1920

Volby do sněmu a senátu

Na stati o hospodářských snahách byl předběhnut čas od jara do zimy, neboť koupě polí se táhla přes rok. Jelikož, dle mínění lidu volení zástupci do obcí nemohly splniti úkol žádaný lidem po radikalní nápravě, čekáno s napětím na volby do sborů zákonodárných, že potom se hospodářsky slabému člověku uvolní, až budou zdělány zákony v jeho prospěch. Z toho důvodu tam chtěl mít chudý lid hodně svých zvolených zástupců.

Majetní ovšem chtěly míti pro hájení svých zájmů zvoleno svých zástupců také co nejvíce a tak se vytvořil velmi rušný život. Vše s dychtivostí očekávalo den 18 dubna r. 1920, t.j. den prvních voleb v naší Československé Republice do zákonodárného sboru, od čehož všichni očekávali spásu. Konečně den tento nadešel.

Obec najala jednoho člověka ku roznášení lístků volebních, jichž obdržel každý volič 13, neboť bylo 13 volebních stran. Výběr tu byl velmi značný, ale lidé poučeni, každý svou ustálenou stranou, snadno našli svou kandidátní listinu dle čísla.

Z důvodu, že je u nás mnoho hospodářsky slabého lidu, dopadlo dle toho i hlasování. Strany chudého lidu představovaly strany socialistické a strany majetnější ostatní. Lid ve své většině, očekávaje zlepšení svého stavu, přiklonil se ku stranám socialistickým, najmě straně sociálně demokratické, odevzdav pro ně až na jednu čtvrtinu všeckny hlasy.

Lid se těšil, že volbou svých zástupců dočká se radikalního zlepšení svých poměrů hospodářských žádaje zavésti spravedlnost přímočaře a bezodkladně.

V neuklidněné této horečce volební očekáván ještě den 25 dubna, den volby do senátu, ale tu měly právo voliti již jen osoby od 26 let.

Tyto druhé volby dopadly až na malé výjimky také tak jako předešlé, jenom o mladé voliče bylo méně.

Lid volbami utišen, čekal, co se nyní v jeho prospěch bude díti. Hospodářsky silní prováděly pasivní resistenci proti volbám, ale u nás těchto jedinců je poskrovnu.

Žel, že v bídě o potraviny jsou na tom majetní lidé lépe i politicky, mohouce se bídě malého lidu smáti a posílati je ku svým stejněsmýšlejícím. Touha po majetku propukla znova, malý člověk hospodářsky nezajištěný, zesměšňován, ovšem jenom lidmi zištnými a sobeckými.

Takový byl náš život volební a povolební v roce 1920. Kdyby bylo možno život zobraziti, nebo aspoň řeči stenografovati, byl by to jasný ale málo utěšený obraz. Toto jest zachycení života pouze v hrubých rysech, ale snad i z toho čtenář po letech pozná, v jakých poměrech jsme žily a sám si je doplní. Lidé v těchto dobách upadaly mravně vůčihledně a neměly smyslu po sebevzdělání. Jenom touha, urvati pro sebe větší sousto se rychle vžívala.