Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl I - Rekvisice ve mlýně v Poříčí

Kronika Včelné, díl I., r. 1920

Rekvisice ve mlýně v Poříčí

Byl-li rok 1919 špatný, byl rok 1920 v ohledu zásobovacím ještě horším. Vybíjela se tu dvojí zlost. Majetní, že s nimi lidé ve volbách nešly, měly zlost a nemajetní, že jim tito nechtěly prodat potravin, měly také zlost. Ku této zlosti byli lidé popouzeni svými stranickými novinamy. Každý dle psaní svých novin na druhého hleděl. Bohatí, aby ukázaly svou hospodářskou moc, odpíraly chudým potravin. Chudí se opět resolutně na bohatých domáhaly svých přídělů.

V červnu stávala se situace kritickou. Nebylo chleba a ve mlýně poříčském byla mouka. A té mouky se náš lid domáhal. Již byla pro obec mouka slíbena ku rozdělení a v tom přišla rekvisice z Č. Budějovic.

Lid se rozbouřil. Ze silnice za Boršovem, a z celého okolí přišly lidé, aby si odvézt mouku nenechaly. Hlídali ji dnem i nocí a nakonec si sami nějaké pytle rozdělily, nabízejíce za mouku peníze, ale správa mlýna nepřijala, až prý u soudu, neboť to považovala za krádež.

Úřady ovšem zle potrestaly za to všechno chudé obyvatelstvo, neboť mu za to asi na šest neděl odepřely příděl aprovisační.

Tak je to; říkali lidé. Chceš-li koupiti, neprodají ti, domáháš-li se přídělu, pošlou tě ku svým, stejně chudým a nechceš-li zemřít hlady, je to krádež, když si to vezmeš sám. Za takových poměrů nemůžeme chtíti na lidech mnoho mravnosti. Kdo sám není mravným, nemá právo žádati to na druhých. A jednání to mravné není, ubíjeti své druhy hladem za to, že jinak politicky smýšlí. Zde vycítili majetné vrstvy slabinu politického života, vědouce při mnohosti stran, odepřou-li lidem potraviny, bude nedůvěra jeden ke druhému a hospodářská moc jedinců tím jasněji vynikne. Proto se lidé za mamonem dosuť tak honí, aby se hospodářsky zajistily, ať je to spůsobem čestným nebo nečestným.