Z kroniky Včelné díl I - Popis členů obecního zastupitelstva a jeho činosti

Kronika Včelné, díl I., r. 1923

Popis členů obecního zastupitelstva a jeho činosti

Jelikož mají býti letos nové volby, bude dobře, než zapadne toto první lidové zastupitelstvo v zapomenutí, popsati jej. Předně z toho důvodu, že to bylo obecní zastupitelstvo první za naší samostatnosti a za druhé, abych ukázal dobré i špatné stránky jeho činosti i příčiny její.

Zde vám je všeckny předvádím před oči. Škoda, že tu nejsou jejich obrazy, abyste je mohli vidět.

Strana lidová:

Zde pan Dr. Jaroslav Veltrubský, velkostatkář z Poříčí, člověk učený, již starší, vyšší postavy. Dále pan Robert Wittinger, pošmistr z Poříčí, pán určitého vzdělání, též starší a vyšší postavy. Též dřívější člen obecního výboru. Třetí člen téže strany pan Václav Babka ze Včelné, zaměstnáním krejčí a dřívější starosta obce, jímž byl celkem as 13 roků. Nový člen téže strany byl pan Jan Beneš, železniční zřízenec z Poříčí. Člověk velký a hřmotný.

Strana českosl. socialistů:

V prvé řadě dlužno předvésti pana Václava Lacinu v hodnosti nastávajícího, ještě mladého a svobodného úředníka z Poříčí. Josef Hanetšleger, obchodník a zedník z Poříčí, byl členem druhým. Josef Vítek, sedlář v Zátkově továrně a domkář z Poříčí byl členem třetím. Též byl členem dřívějšího obecního výboru. Čtvrtým pak byl pan Josef Trčka, typograf z Poříčí. Týž však byl tou dobou na vojně a proto v prvním období to za něj zastával náhradník pan Jakub Svobodný, učitel z Poříčí.

Strana sociálně demokratická:

Na prvém místě tu dlužno jmenovati pana Jana Marka, mistra tesařského ze Včelné. Člověk s určitými vědomostmi, najmě v jeho oboru, a ještě v mladších letech. Pan František Drdáček, tesař ze Včelné, byl členem druhým. Týž byl domkář a též v mladších letech. Třetím byl Josef Klomfar, obuvník ze Včelné, člověk malý, od mládí zmrzačený. Byl však duší organisace sociálně demokratické. Bydlel v nájmu. Jan Vávra byl v řadě čtvrtým a byl dělníkem ze Včelné. Později se stal hostinským jako nájemce. Pátým byl Josef Soukup, zedník z poříčí, též nájemník. V řadě šestým byl Miloslav Rataj, železniční zřízenec ze Včelné; dlouholetý člen organisace a též v nájmu. Sedmým byl Jan Šmíd, pekařský dělník ze Včelné a v nájmu též. Osmým v řadě byl Jan Jiřička, strážník tratě ve Včelné. Bydlel ve strážním domku ve Včelné. Baborský Hynek, jako člen devátý, byl obuvníkem ve Včelné a již ve starších letech. Znám byl co hovorný člověk. Bydlel v nájmu. Poslední, desátý v řadě zvolený, byl Vojtěch Dědič, tesař ze Včelné. Nájemníkem byl též a byl ještě v mladších letech.

Takové bylo tedy nové první lidové zastupitelstvo naši obce. Pan Lacina se strany jedné, pan Dr. Veltrubský se strany druhé byli mu z počátku duší. Pan učitel Svobodný zvolen tajemníkem, pan Lacina ve funkci aprovisačního referenta prvním radním, pan Drdáček ve funkci referenta finančního byl v obecní radě, J. Klomfar byl v obecní radě ve funkci referenta bytového a pan Beneš zvolen druhým radním jako referent policejní komise. Pan Jan Marek zvolen starostou a tak nám to šlo dobře až do jara. Potom nastala horší doba. Pan učitel Svobodný se tajemnictví vzdal a výběr byl těžký. Zatím nebylo vyhnutí a zvolen na toto místo J. Klomfar.

Potom odcestoval pan Drdáček na Slovensko a na jeho místo nastoupil člen Vojtěch Dědič. Na Dědičovo místo povolán náhradník František Kroneizl z Poříčí.

Druhá nehoda se stala se Šmídem. Tomu zemřela žena a on, maje 4 malé dítky, vzal si k sobě jakousi ženštinu, s kterou měl časté neschody. Lidé, zvlášť majetnější na to ukazovaly, to že je „zákonodárce” a podobně a tak jsme jej v organisaci požádali, aby se vzdal; což on učinil. Na jeho místo nastoupil druhý náhradník Josef Kocina, železniční zřízenec ze Včelné.

Pan Lacina obdržev místo u obce českobudějovické jako pokladník, vzdal se funkce prvního radního a na jeho místo nastoupil Josef Vítek z Poříčí. Potom prodal pan Dr. Veltrubský velkostatek a vzdal se členství též. Na jeho místo nastoupil František Kroneizl ze Včelné.

Ještě jedna změna nastala ve složení obecního zastupitelstva. Ku starostovi často docházel Václav Janouch, též tesař, aby mu vedl knihy či administraci. Klomfarovi byla funkce zapisovatelská obtížná a tak se jí vzdal i s funkcí bytového referenta. Místo zapisovatele převzal Václav Janouch a místo bytového referenta a člena obecní rady nastoupil, byv zvolen, Josef Kocina. Starosta sám také dvakrát resignoval, ale na žádost členů zase vedl obecní úřad dál.

Za dva roky vypadalo obecní zastupitelstvo zcela jinak, než jak bylo zvoleno. První rok vypadalo obecní zastupitelstvo jako vítězná revoluce; druhý rok ochablost a na konec reakce.

Ten první čas bylo spousta práce. Všeckno se přeměňovalo; lidé i věci a obecní úřady byly tím natřískány. To trvalo hnedle 3 roky. Nebo se mělo něco objednat a peníze nebyli. Několikrát šel starosta na Josefa Benáka, aby mu půjčil než se to rozprodá. Lidi útočily, aby se dělalo to či ono a ono to tak ani při nejlepší vůli nešlo. Někdy se také stávalo, že ta nejlepší vůle nebyla.

Z počátku bývali skoro všickni členové vždy ve schůzi ale čím dál, tím bylo hůře. K posledu se jich stěží sehnalo 13 jako dvoutřetinová většina. Ku řízení schůze starosta mnoho chuti neměl a tak se schůze odbývali chabě; a vždy v hostinci, proto že jiné místnosti zatím nebylo.

Poslední rok převzal finanční referát za Vojtěcha Dědiče pan učitel Jan Trávníček a ten vedl svůj resord dobře. Udělal již po druhé rozpočet a správně vše ve schůzi vysvětlí.

Také v poslední době dochází k bouři mezi zastupitelstvem a posluchači. Je to v hostinci, tito se lečehos dožadují a z neznalosti zákona žádají o slovo. Nebo vykonávají na zástupce nátlak. To je vše mrzutá věc a proto zástupci obce jsou rozmrzeni.

Politicky bychom se nyní ani nepoznaly. Sociální demokraté přešli až na jednoho ku komunistům, starosta už dávno nebyl členem žádné strany, a jeden člen přešel ku straně Lidové. Od strany lidové je zas jeden člen bez vyznání. Od strany Českosl. socialistů zas nechodí jeden člen do schůzí.

Názory lidí na tu a onu věc se přeměnily. Někomu se to nezdá moc přesné, onen by to chtěl mít zas jinak a obyčejně schází o věci přesná vědomost. Ještě mnoho se potřebujeme učit a poučovat, abychom byli ve všem schopni obec vést a nepotřebovali inteligenci, najmě učitelstvo. Těm, kdo chtějí vše až moc přesné, věnuji tento verš.

Kdo vše na puntík chce míti,

nemožné na jiném chtíti,

tomu když to provést dáš,

nejlépe jej potrestáš.

Oněm pak, kdo nátlak vykonávají, věnuji toto:

Každá hůl dva konce mívá,

jeden se vždy v ruce skrývá;

slabším koncem hrozíš k nám,

silnějším pak jsi bit sám.

Aby tomu bylo lépe rozuměno, předvedu některé ukázky naší činosti.

Předně objednáváno uhlí. První vagon rozprodal pan Hanetšleger a jelikož je kupcem, či obchodníkem, rozprodal uhlí a ještě zbyl pro obec čistý výdělek. Druhý vagon přiřčen ve schůzi obecní rady J. Klomfarovi, do rozprodeje. Pan Lacina sepsal všechny, kdož uhlí dostati měly a kolik. Jeden takový kritický den, bylo zima a pršelo a uhlí přišlo. Do večera musí být vagon prázdný a pan starosta s panem Lacinou byli v městě a seznam měl pan Lacina v kapse. Zač uhlí prodávat jsme také nevěděly. Konečně když jsme se nemohly pánů dočkat a starostová nám to poslala až po poledni, šel tedy Klomfar a Baborský prodávat uhlí hned z vagonu. To bylo již půl druhé na krátkém dni. Lidí se hned hrnulo s vozýky a trakaři pro uhlí a nastal „blázinec”. Prodávající neznajíce cenu, stanovily 10 korun za metrák a ono mělo být aspoň 13 korun. Lidi si vážily také sami, některý „zapoměl” také zaplatit, Baborský zapisoval na papír, kolik kdo má, Klomfar bral peníze, Cettl, který nám pomáhal, vážil, a moc se spěchalo. Nosy jsme měly od zimy rosný, prsty ztuhlý a tak jsme se dočkaly šestého vlaku (v 6 hodin), kdy přijel pan Lacina se starostou. Pane, to bylo. Seznam putoval z kapsi ven, cena měla být vyšší a tak jsme v bázni boží prodělaly asi 400 korun. Kdo byl vinen? Všickni a žádný zároveň. Vůle tu byla všude dobrá, ale zkušenost ani porada žádná. Tohle uhlí nám protřelo zrak. Cettl, Baborský, Klomfar zadarmo mrzly a ještě dostaly co proto a do nejdelší smrti již nechtí prodávat uhlí.

Jiná ukázka.

Byla zde bytová komise, jejímž předsedou zvolen J. Klomfar. Panečku, to bylo. Předseda komise sám stálého bytu neměl a tu podnikal-li nějakou bytovou akci, mysleli domácí, že to chce pro sebe. Nájemníci, ti bez bytu také myslely, že hledá byt napřed pro sebe a tak byli překážky hned z kraje. Vlastní práce nastala, když nám sem tak někoho přivezly, jako v Poříčí Tušlovou; pane to byl shon. Obyčejně z členů komise nebyl nikdo doma a tak chodíval z počátku obyčejně pan Lacina jako první radní, pan učitel Svobodný a Klomfar. To dalo práce, než jsme někoho někam dostaly. Lidé žadonily byty, jiní chtěly, aby jim komise odstranila nepohodlného z bytu, že sem nepatří, a tak všelicos žádáno. Když to nemohlo být splněno, nestály jsme za nic. Na velkou vilu si netroufáte, říkali nám, jen tak na chalupníčka, ale pravdu a zákon nechtěl znát žádný. Každý chtěl, aby právo a zákon byl na jeho straně. Že mají, nebo mohou si ponechat pro sebe 2 pokoje a kuchyň, to věděl každý, ale že se mají dát byty k dispozici, ve kterých se před válkou bydlelo, to nevěděl žádný. Každý měl sto výmluv a obyčejně to uš tak zařídil, že tam nikdo nemoh. Moc příjemná práce to ovšem nebyla. Dostával ze dvouch stran. Od nájemníků i od chalupníků. Všude vzdor a neporozumění.

Ještě jiná ukázka.

Byla tu komise aprovisační. Po panu Lacinovi to obdržel Miloslav Rataj jako předseda a zároveň v obecní radě člen. Chválu od lidí neobdržel ani pan Lacina, ani pan Rataj. Při rozdělování hlavně mouky a petroleje kupcům padlo mnohé zlé slovo na hlavu aprovisačního referenta a později na hlavu předsedy hospodářské rady Baborského. Týž přehlížel lístky a proto jej obchodníci neměly rádi.

Při výseku masa býval vždy Rataj. Po každém výseku si odnesl vždy též hodně nadávek; že ten neb onen neměl dostat, ten že si může koupit drahé; onen zase dostal mnoho kostí a sám že si ponechal více než jiný a.t.d. Žádný však správně neřekl, proč to ve schůzi aprovisační takto rozdělily; a on sám když při tom musel nejvíce pracovat, pamatoval též na sebe. Kdož by se tomu divil?

To byli zlé časy. Snad stačí tyto ukázky, aby jste vy ještě nenarození a neznámí, kteří tuto knihu čísti budete, věděly, za jakých poměrů bylo nám pracovati.

Neměla na růžích ustláno ani komise stavební. Práce měla také dost a rozhodla-li ve prospěch strany jedné, nezachovala se straně druhé. Obyčejně se řeklo: „Ten mě bude něco rozkazovat”, „ten tomu rozumí” a.t.d. a, no každý chtěl tomu rozumět nejlépe sám.

Pro srovnání členů zastupitelstva tak jak bylo zvoleno, jeho nynější složení, jak se později utvořilo, je též nutno předvésti. Vezmeme tedy zase napřed stranu lidovou.

Pan Robert Vittinger, pošmistr z Poříčí.
" Václav Babka, krejčí ze Včelné
" Jan Beneš, železniční zřízenec z Poříčí (člen ob. rady, II radní)
" Frant. Kroneizl, řezník ze Včelné

Nyní vezmeme ku srovnání stranu Českosl. socialistů.

Pan Josef Vítek, sedlář z Poříčí (člen obecní rady, I radní)
" Josef Hanetšleger, obchodník z Poříčí
" Josef Trčka, typograf z Poříčí
" Ferdinand Völfl, dílovedoucí ve Březí

Naposled předvádím stranu sociálně demokratickou.

Pan Jan Marek, mistr tesařský ze Včelné (starosta)
" Josef Kocina, železniční zaměstnanec ze Včelné (člen ob. rady)
" Miloslav Rataj, železniční zaměstnanec ze Včelné (člen obecní rady)
" Hynek Baborský, obuvnický mistr ze Včelné
" Vojtěch Dědič, tesař ze Včelné
" Jan Vávra, dělník ze Včelné
" Josef Soukup, zedník z Poříčí
" Jan Jiřička, strážník tratě ze Včelné
" František Kroneizl, strojník ze Včelné (dříve bydlel v Poříčí)
a Josef Klomfar, obuvník ze Včelné.

Pan učitel Jan Trávníček dělá nyní finančního referenta a pokladníka za Dědiče (opět radní). Hleďte, jak je to nyní přeházeno nohama vzhůru. Některý byl náhradníkem a je v obecní radě. Všeckno se to za ty čtyři roky pomíchalo a málo kdo vytrval. Na té „revoluci” si mnohý vylámal zuby. Kdyby jste čtenáři chtěly někdy dělat revoluci, tak si napřed připravte dost potravin, abyste neměly bídu, dost oděvu, prádla a obuvi, a dostatek jiných věcí co lidé potřebují. Potom budete snadno dělat. Nejvíce lidem chutná když nic není a také mají nejvíce potřeb. Také si nastavte hodně domů do zásoby, abyste měly kde bydlet a potom budete mít naději, že se na svých místech udržíte. Pravda, my jsme všechnu tu bídu a mravní schátralost zdědily po dlouhé válce, které se vždy hleďte vyvarovat.