Z kroniky Včelné díl I - Práce kulturní

Kronika Včelné, díl I., r. 1923

Práce kulturní

Kulturu rozeznáváme dvojí. Kulturu, co vzdělává a zušlechťuje člověka a kulturu, co zas člověk vzdělává pozemky, lesy a podobně. Obojí však závisí od toho, na jakém kulturním stupni se lidstvo v tom čase nachází.

Ti, co u nás kulturu nebo vzdělanost pěstují, dlužno hledati především ve škole. Od převratu se pisatel domnívá, že tam opravdu zavládl duch zušlechťující člověka; ovšem že malého. Na zušlechtění velkého člověka má škola, najmě učitelstvo, také vliv, propagujíc horlivě tělocvičnou činost v Sokole. Jiní, jako úředníci z továrny ze Březí jsou spolučiní. Ovšem že i někteří úředníci z dráhy i mnozí dělníci prokazují svou kulturní vyspělost. Tak jest v Poříčí. Ve Včelné jsou též jedinci kulturně vyspělý, ale zde se více pěstuje politika. Čte se ovšem v obou obcích dosti, ale na tom právě záleží co se čte, aby tím člověk svého ducha zušlechtil. Pravé poznání a zušlechtění těžko lidé pojímají, neboť co kulturní člověk lidem vštěpuje, kostel a fara zase zkazí. Nebo: Co jeden vybílí, to druhý začerní.

V kultuře hospodářské je též znáti pokrok. Kdo může pěstuje hojně včelařství, sází se ovocné stromy, tyto se vrubují na ušlechtilé ovoce, ano i stromky morušové sázeny ve Včelné. Lidé svých políček si hledí, ale tu povětšině chybí potah a se zjednaným se to tak neudělá. Chybí tu poměry hospodářské. Kde vládne vzdělaný duch a má upraveny hospodářské poměry, tam je radostná práce. Ale kde jest jen jedno, tam to radostné moc není. Ku předu kráčíme přec i na tomto poli.