Z kroniky Včelné díl I - Rok 1924 - Několik slov o populaci

Kronika Včelné, díl I., r. 1924

Rok 1924 - Několik slov o populaci

Za dnešních poměrů není tak lehké se oženiti. Jindy k tomu stačilo namluviti si holku, sehnali pár zlatých a oženili se. Za nějakých 20 nebo 30 zl. ročně se už vždy někdo našel, kdo je vzal pod svá ochraná křídla; t.j. do bytu. Dnes je jinak. Nyní se může takový párek láskou třeba ukousat, může mít připraveno všeckno, ženit se nemůže; neboť nemá byt, hlavně byt. To se stává nejen tomu, kdo chalupu nemá, ale i tomu, kdo chalupu má. V chalupě je obyčejně majitel a nájemník. Chce-li se dcera nebo syn ženit, nemá též kam jít, proto že nájemník se nestěhuje, nemaje jiného bytu. Za těchto poměrů se těžko lidé žení, ale žení se také. Když se více zaplatí, také se tu a tam sežene byt, když se tak náhodou po někom uvolní svou vlastní stavbou či jinak. Dětí ovšem takový lidé moc nemají; to si pěkně rozmýšlejí, mají-li mít jedno, dvě, nebo snad tři nejvíce. Vždyť je to za dnešních poměrů na pováženou. Všeckno nač se podíváš stojí mnoho peněz a má-li kdo více dětí, musí se nevyhnutelně hodně uskrovnit se vším s dětmi a je z toho bída; nehledě už ku jiným nepříjemnostem, jako je hledání bytu s četnou rodinou, nutné školní vzdělání a jiné mrzutosti. Dříve zde znal pisatel rodiny, kde bylo 8 nebo 6 dětí, nyní u těch mladých vidí jedno, dvě, nebo tři. S více dětmi, to je jako vidět bílou vránu. Za těchto okolností se tu mnoho nerozmnožíme. Některé dítko též zemře, někteří jsou bezdětní a tak se sotva dosavadní počet zachová. Ale je tu zákon nutnosti. Vždyť by se tu pro ně ani obživa nenalezla. Budoucnost to ukáže.