Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl I - Rok 1924 - Jak lidé píší

Kronika Včelné, díl I., r. 1924

Jak lidé píší

Pisatel není s těch lidí který umí bezvadně psáti, a proto měl právo na kritiku jiných, ale je to jeho poviností psáti o všem, co se kolem děje. S tím psaním je u nás potíž. Pisatel viděl prvního starostu po převratu psáti. Měl pěkný rukopis, ale na vyhlášku napsal: Vihláška! Upozornil jsem jej na to, a on se omlouval. „Jo, já jsem chodil ve Vídni do školy a Němci neznají žádné tvrdé y, ani háčky.” Druhému starostovi se nevede lépe. Ten také chodil do školy německé v Rožnově. To bylo u nás před válkou skoro pravidlem. Do 10 let chodil do české školy v Poříčí a potom do Německé v Č. Budějovicích. Tím se stávalo, že neuměl správně ani česky ani německy. Rodiče to omlouvali takto: Kam s tou češtinou dojde? Až vyjde ze školy, musí do světa a svět je kolem německý; tedy musí umět německy. Byl to ovšem omyl rodičů, a děti nesou následky tohoto těžkého omylu; ale na hospodářské věci se pomýšlí vždy dříve než na kulturní. Za němčinou se hnal tenkrát každý. Jak je to zahanbující, když Čech nedovede psát česky.

Nedávno četl pisatel tabulku na dvorské pískárně tohoto znění:

„Bez optany dvora u hospodáře nesmí se písek brat otat.”

To je moc krásný sloh i pravopis. To pocházelo od lidí, kteří spravovali poříčský velkostatek v likvidaci. Lidé tudy chodili, přečetli a od toho šel každý se smíchem. Ubohá čeština, ta vypadá. Takových tabulek je dosti, na kterých se četly pravopisné i slohové chyby. Což teprve to psaní a to různé úřadování. Inu, byl germanismus a těžko se léčí.