Z kroniky Včelné díl I - Řemesla a obchody

Kronika Včelné, díl I., r. 1924

Řemesla a obchody

Poválečný rozvoj obce přinesl sebou značný počet řemesel a obchodů; těmito nejvíce. Ze řemesel jsme zde zastoupeni: V Poříčí jedním krejčím, ve Včelné dvěma. Obuvníci jsou v Poříčí tři, ve Včelné též tři. Švadlen je v Poříčí jedna a ve Včelné také jedna. Mimo toho je zde vyučených švadlen mnoho. Klempíři jsou ve Včelné dva a zámečník jeden. Truhláři jsou v každé vesnici jeden. Ve Včelné je též jeden mistr tesařský a podnikatelství staveb a několik tesařů. Zedníci jsou zastoupeni v obou obcích. V Poříčí je též jeden sedlář. Ve Včelné jsou dva pekaři a tři řezníci. V Poříčí jeden řezník. Máme v Poříčí též dva lékaře. Pana dr. Růžičku na velké vile a pana dr. Petra na „planýrce”. Hostinců zde máme dosti. V Poříčí je jich 5 a ve Včelné 3. Mimo toho prodává pivo v láhvích Bláha v pasece a ještě dva ve vsi.

Mlékařku máme jednu ve Včelné. Zelenaři jsou po jedné ve Včelné a v Poříčí. Kupeckých krámků je v Poříčí 3 a ve Včelné 5. Mimo toho je v továrně u Zátků pan Kopáč, který má též všeckno zboží. Hokynářů je zde též několik, asi 4, ale ti se velmi často mění, takže není ani dobře možno přesně je odhadnouti. Kromě toho je zde asi 5 tak zvaných kramářů, kteří jezdí po výročních trzích a poutích.

Jak viděti máme zde řemeslníků i obchodníků dosti. Jsou zde též řemeslníci, kteří své řemeslo neprovádí aneb pracují jako tovární řemeslníci v Čes. Budějovicích. I jednoho holiče máme ve Včelné, na kterého bych byl málem zapoměl. Hnedle všeckno co zde potřebujeme, máme tady, jenom peníze nám schází, abychom si mohli vše poříditi, čeho potřebujeme. Rolníka máme v Poříčí jen jednoho, který se pouze rolnictvím živí (mimo velkostatku) a tím je p. Fr. Opekar. Je tam ovšem ještě pan Němeček, ale ten má k tomu také hostinec.

Trafiky máme v Poříčí 4 a ve Včelné 2. O kuřivo máme tedy s dostatek postaráno, jako o hospody. Nyní se již zase všeckno nabízí, jen kdo může zase více prodat, to není jako za války; tenkrát se nenabízelo ale schovávalo. Tenkrát se říkalo: nemám, kde bych to vzal, a co měl schováno, každému se neprodalo. Dnes se prodá každému, dnes se už neříká: což jsem tu jen já, jděte také k tomu druhému. Inu, časy se mění a lidé s nimi. Tenkrát byly peníze a žádné věci, dnes je věcí dost a zas málo peněz. Je zde asi 5 nebo 6 podvojných pensistů. On od dráhy, ona z tabákové továrny. V takové rodině nouze být nemusí a mohou si tak ledacos koupiti. Kde však pracuje jen muž, tam se ty peníze v sobotu rozpráší, ani neví kam a kterému obchodníku by je dříve donesl.