Z kroniky Včelné díl II - K šestému červenci

Kronika Včelné, díl II., r. 1934

K šestému červenci

Tohoto roku 1934 se zde konala 5 července večer první pobožnost československé církve. Postavena hranice na paměť upálení Mistra Jana Husa na obecním pozemku u rybníčka a večer za dosti velké účasti obecenstva, za účasti budějovických i zdejších bratří vlastní pobožnost chorálem písně: Hranice vzplála. Velebné zvuky této pamětní písně nesly se šerem naši vesnice poprve v těchto slovech.

1)

Hranice vzplála, tam na břehu Rýna,

na níž umírá dálné vlasti syn;

a vůkol něho kacíře proklíná

temnoty vášeň, velebí svůj čin.

A vy se ptáte kdo v těch plamenech?

Toť Mistr Jan, náš nejslavnější Čech.

2)

Však ještě žije k pomstě národ český,

ve hněvu svatém zvedá rameno,

do tmy bludů metá žhavé blesky,

až skloní tvrdé Říma temeno.

A v těchto jasných pravdy plamenech,

nám žije Hus, ku věčné slávě Čech.

3)

Zlomena hrůza staré světovlády,

hranice zhasla, kletba ztrnula;

již zašla navždy hrůza gragonády,

moc temna mizí, zoře vzplanula.

A pro tu zoři umřels v plamenech,

náš Jene velký, chloubo Čechů všech.

Dozněla píseň a pobožnost pokračovala modlitbamy československé církve. Potom zapálena hranice, jejíž plameny vysoko se vznášely k obloze a byly tedy daleko viditelny, aby i jinde viděli, že i zde jsou bratři, kteří uctívají památku svého mučedníka, který pro své přesvědčení raději podstoupil svou potupnou smrt. V té síle ducha je velikost a úcta k němu.

Ponejprv jsme tu tedy měli okázalou pobožnost ku památce 6 července 1415 ve výroční den upálení M. Jana Husa. Dříve jsme to konali s poříckýma dohromady tam u viaduktu.