Z kroniky Včelné díl II - Na besedě

Kronika Včelné, díl II., r. 1935

Na besedě

Ty naše besedy jsou zajímavé a proto o nich zde píšu. Scházeli jsme se ovšem jenom v boudě v trafice a nebo jen u boudy, podle počasí v letě nebo v zimě a tak se tam „honila” vysoká politika. Je ta nezaměstnanost, lidi bloumají po vsi sem a tam, do hospody peníze nejsou, tak se vleze do trafiky. Času je na povídání dost, tak se o ledačems povídá. Čtou se večerníky, hlavně „Českého Slova” a živnostenský i komunistický a dle toho se spřádají rozhovory. Nejvíc řečí se nadělá o té nezaměstnanosti, to je ožehavý problem, otázka dne, na niž se nejvíc myslí a která se dotýká mnoha lidí. Ledacos se navrhuje v tom směru, nadává se na ty „žrouty”, ty že mají a na nás se vykašlou, vlastně vy....., jen když mají sami plné pupky. Na nás posílají jen četníky s puntíčkářstvím. Nemáš-li ten puntík, jsi vedle, ať potřebuješ nebo ne. Živ se jak chceš, ale krást nesmíš. Vidíte, takové jsou řeči; moc radikální. A moc se při tom neuvažuje, mluví to jak bych tak řekl, duše davu; lidé s bídnou existencí a se špatnou perspektivou ve svou budoucnost.

Hned v těch jarních volbách to bylo na těch lidech vidět. Jen hodně radikální. Když to bylo ať už komunista, Heilein či Hitler, jen kdyby to už radši bylo. Je prý to už jedno a hůř nám prý nebude. Jó, to bývaly debaty jedna radost.

Někdy přišel také pekař na skok tady od vedle a byla hned politika jiná o tom monopolu. Ten nám předváděl na oči, že monopol odhlasovali agrárníkům socialisté a ti že jsou nyní spoluvini tou drahotou. A to víte. Všechny vady monopolu se jak náleží přibarvyly a odsoudily. Proč monopol vznikl a k jakému účelu, to se nepovídalo.

Inu, debatovalo se často a ne vždy stejně; to podle toho kdo byl přítomen a jaké bylo thema. Na př. s tou válkou v Habeši bylo mnoho řečí. Držel se obyčejně palec národu napadenému a to byla Habeš. Od toho se přecházelo k militarismu vůbec. To se bojí jeden stát druhého a všichni zbrojí. Dále se bojí bílé plemeno barevných a proto ta honba za populací.Vždyť oni ty kolonie dají těm bílím dost starostí dneska, kterak by je potom ovládali, až by mělo bílé plemeno málo lidí, hlavně vojáků. A k čemu je to všechno. Lidé, tedy národy a státy usilují o to aby se množili, aby byli silni a mocní. Hledí se k tomu, aby byl každý národ či stát vyspělí, otužilí, a potom se pošlou do různých těch válek, nadělají se z nich mrzáci života neschopní, musí se podporovat a znova do toho; ploďte dál, budem vás zase brzy potřebovat. Vždyť kdo má nejvíc dětí, jen ta chudá třída. Páni už dávno na to přišli a mají jen jedno nebo dvě děti a my hlupáci jich vychováváme víc. Pro koho? Jen aby bylo dost vojáků, pro jiného nás nepotřebují. Žádný výdělek ti nedají abys moh být s dětmi živ, do bytu tě s dětmi nechtějí, všude se hledají a mají přednost bezdětní, vzdělání jim nemůžeš dát, proto že na to nemáš, ba ani ošatit je nemůžeš, tak nač tedy děti. Když tedy je nás moc a není pro nás zaměstnání a výdělek, proč se tedy plození dětí neomezí; vždyť prostředky k tomu jsou, jen potřebují lidé poctivého poučení, ovšem všem přístupného. Vždyť tyt sexuální věci (tam se to pojmenovalo jinak) není také nic jiného než plivání, smrkání a není to hamba. Proč tedy tohle má být hambou. To je už zastaralý předsudek. Vždyť na nos šátek můžeš koupit všude a hamba to není. Co tělo potřebuje, to musí mít, ale je-li třeba, regulujte. Tak a teť už dost; snad zas jindy.