Z kroniky Včelné díl II - Odhrnutý cípek

Kronika Včelné, díl II., r. 1936

Odhrnutý cípek

Možná že by jste se po čase rádi dozvěděli, jak jsme konaly ty naše schůze obecní, a o čem tak bylo jednáno. Nu, povím vám zde něco o tom.

Je to na počátku března. Má konat svou schůzi obecní rada a za hodinu po ní komise. Jenomže se členové špatně schází. Už jsou tu i čtyři členové finanční komise a jeden člen obecní rady pořád nejde. Už je osum hodin, tak si vezmeme každý židly a jdeme nahoru do úřední místnosti. Za chvilku přišel pátý člena schůze počíná, vlastně se konají obě najednou. Obecní rada jedná o svých věcech a když je třeba v některých věcech dobrozdání finanční komise, tak se o tom hned vyjádří a zapíše si to každá schůze do svého protokolu. Oni jsou s tím svoláváním potíže. Mnohdy se musí komise svolávat dvakrát a málokdy se začne v ustanovený čas. To čekání bývá mrzuté a celá komise se sejde málokdy. Tak tedy něco o tom jednání. Obecní rada si vyřizuje něco o té elektrické přípojce, o domovském přiznání a takových věcech. My zatím zkoumáme účty až do té okresní revise, ale je to prý zbytečné, to už revise dobře prozkoumala. V takovýchto schůzích se obyčejně nehlasuje. Starosta se optá je-li někdo proti tomu a když není, tak se to schvaluje. O některých věcech se zbytečně dlouho hovoří, jako na př. s tou pivní dávkou. Pivní a masná dávka, to je skoro v každé schůzi. Pořád se usnášíme a pořád se špatně platí. Teť se to bude vybírat měsíčně. Potom nám starosta předčítal dlouhý protokol o té okresní revisi. Tři dni trvala tato revise, byla prý důkladná, ale kromě několika formálních chyb se nic nenašlo pokladna souhlasila s výkazy a to prý je to hlavní.

Dále starosta vykládá, že vybral něco přes 600 Kč. pozem. přirážek a nemohl to vybrat všechno, proto že mnohý tu už není, někdo není doma, někdo nemá peníze a tak má venku ještě asi 192 koruny. Kontrolor si však prý nedal říct a že to musí odevzdat hned celé. Tak co mě zbývalo, než to dát ze svého. Ale já to přece nemohu ze svého dát a mnoho se toho po těch drobečkách už nevybere. A mnohde se to ani nevyplatí upomínat na tak malý obnos, když tady není. Dlouho se o tom jednalo a potom tajemník povídá. Jinak to nepůjde nežli to dát do vydání a do příjmů. To zaneseš jako nedobytné pohledávky a tam si to zase vezmeš zpět. A tak to také zůstalo. No a jelo se dál. Obecní rada toho měla naschromážděno víc, tak my jsme zase vzali ty účty od té revise a zkontrolovali jsme to všechno, než si obecní rada vyřídila svoje věci. Protokoly jsou psány hned na místě a tak se schůze protahuje.Ono se to těžko schází dohromady a když už jsou pohromadě, tak se to musí využít. Ani o vtipy není nouze. Tamhle starosta čte dopis, v němž se žádá obec o příspěvek na očkování proti záškrtu. Jeden povídá. Což očkovat proti hladu, to by nešlo? Pořád nám tahají koruny z prázdných kapec a lidi tady chcípají podvýživou. Nu ale přece dostali 25 Kč. Tam na zemi v bedně je pro nezaměstnané uložen umělý tuk „Jedlík” od Otty a soused mě šeptá. Vidíš, tam jsou samí jedlíci, to by pro tebe nebylo, to tak pro mne, já jsem také jedlík, ale jíst mnohdy není co.

Když už to bylo všechno projednání co mělo být, tak jsme to podepsali a bylo to. Jestli se usnesení vždy vyplní, to je podle okolností a možností. Ono to někdy tak nejde, nebo nemůže, ono se to ukáže třeba jinak a pak se to zas projednává. Chceme tedy už jít domů, už je jedenáct hodin a ještě tuhle hasiči něco mezi sebou mají o té oslavě šestaosumdesátých narozenin Masarykových, kterak s tím dřívím na hranici a podobně. Zaposlouchali jsme, chvilka utekla jako nic a jdem konečně dolu a domů, všechno kol spí již spánkem spravedlivých.