Z kroniky Včelné díl II - 28 říjen

Kronika Včelné, díl II., r. 1936

28 říjen

Letos bylo na ten náš národní svátek rušno, jako nikdy před tím. Byli pozváni obcemi všechny korporace ze Včelné, z Poříčí a z Boršova za účelem spojené oslavy letošního 28 října tak, aby tento náš národní svátek zapůsobyl na srdce širšího obecenstva.

Ráno se tedy sešli hasiči, baráčníci, zástupci obce a jiní do průvodu, byl proslov u pomníku padlích, hudba hrála národní hymnu, prápory vlály a tak se slavnost počínala. Potom byl pochod s průvodem a hudbou do Poříčí. Před sokolovnou byla zastávka, přibráni poříčtí a šlo se do Boršova. Tam se před školou průvod zastavil, byl proslov, znovu seřazení a šlo se zpět do Poříčí do sokolovny. Teprve zde v sokolovně byl uspořádán vlastní slavnostní program. Lidí bylo plný sál do posledního místa a po zahájení znovu ozvala se melodie naší národní hymny. To hrál od nás Josef Jiřička na jednu strunu houslí z celou svou muzikanskou duší.

Potom byly proslovy starostů, hasičů, baráčníků, sokolů, učitelů, volné básně vztahující se k tomuto významnému dni, mezi tím zpěvné vložky, a t.d. Řekl bych, že si tam každý na své přišel.

Tak jsme tedy tentokrát oslavovali 28 říjen samostatně. Jindy chodili lidé ojediněle do Budějovic na ten den, ale byla snaha aby bralo širší obecenstvo účasť na tomto pro nás významném dni a aby se jim znovu vštípilo v paměť, co tento den pro nás znamená. Proto se spojili tyto tři obce dohromady, aby tuto oslavu ve větším měřítku uspořádali.

Ono je dnes těžké k nějaké akci lidi dostat dohromady když je mnoho těch, kteří těžce zápasí o svou existenci, ne, o svůj zítřek jenom. Takoví lidé ztrácí pro všechno ostatní zájem a říkají o těch lépe situovaných: Co pak je těm, ti to mohou dělat, ty mají své, ale tuhle člověk neví, co dá do huby zítra a nikam nejde.