Z kroniky Včelné díl II - Kniha u přehlídky

Kronika Včelné, díl II., r. 1937

Pamětní kniha dobře vedena.

20.III.1937

A Pscheidt, člen letopis. komise

V pamětní knize nutno psáti o lidech, nikoliv jen o volbách a počasí; počasí se opakuje rok co rok, s malými obměnami; i volby taktéž; s lidmi to jde rok co rok k horšímu.

Holub Frant., 20./III. 37

Pisatel této kroniky píše prostými slovy k prostým lidem a to je dobře a od srdce.

Včelná 6./5.1937

Boža Černý

Kniha u přehlídky

Nepsal bych o tom, ale je třeba mnohé objasnit a vysvětlit. Na konci minulého roku bylo zvoleno nové zastupitelstvo, přišli nový lidé a vznikala nedůvěra. Abych ji zažehnal, dal jsem knihu na obecní úřad na 14 dní k veřejnému nahlédnutí a zároveň nové zvolené letopisecké komisi ku prozkoumání.

Kniha tam byla asi dva měsíce nežli měl starosta čas si jí přečíst, ale komise to zkontrolovala hned 20 března. Každý člověk má však jiný rozum, jinak to myslí a podle toho také kontrola dopadla. Např. já si myslím že to dělám poctivě; pan Pscheidt to uznal za dobré, pan Holub činí výtku, a pan starosta schvaluje.

To by ovšem nebylo nic divného, výtka se přece může činit, proto to přehlíží, horší ovšem je, může-li to tak být. Vždyť o každých volbách psát musím, o počasí, no, to také není na škodu a o lidech, no, vždyť o nich také píšu. Pan Holub je ovšem komunista a má na mysli tu krisi a ten život mnohých lidí v ní. O tom jsem již také psal. A o jednotlivcích? Pane to je tvrdý oříšek. Považte jenom že bych o někom něco zde napsal, jako např. o Vás, co by jste říkal?; asi že to tam nemá být. Vnikat do soukromého života a zde o tom psát, no, suďte sám. Když napíšu, že jste byl jako kancelářská pomocník propuštěn z elektrárenských podniků v Č. Budějovicích bez důvodu proto, že jste na schůzi mluvil proti agrárníkům. Kde máme tedy tu svobodu slova, řeknete. Ovšem, smutná věc, i to se dělá; hospodářsky silní využívají své moci. Kdo nyní práci hledá, ten aby měl panskou legitimaci, a nebo protekci, chce-li se někam do práce dostat. Ze sprostředkovatelny jsou lidé posílány ponejvíce na práce veřejné, ale do továren a jinam, to aby byl vždycky přímluvčí, nebo jinak se také říká, aby měl čerta v pekle, jinak než se to dozví, už bývá pozdě. O takových věcech by měl p. Holub rád psáno. Tuhle jsem se podíval Withanovi do seznamu nezaměstnaných a měl jich tam ještě přes čtyřicet, což se skoro pořád stejné. Za jeden lístek se však těžko žije, tak chodí lidé s mýdlem. Vezme u obchodníka 5 kg. mýdla a jde jej on a nebo žena po vsích prodávat. Někdo si jej také objedná více odjinud. Tak tu máme agentů, čili cestujících pořád dost. Ona se ta agentura s tím mýdlem rovná takové poloviční nebo zakryté žebrotě, ale co dělat? Dneska už si u nás nevylepí fi. Zátkova plagáty, že přijme děvčata do práce, dnes se tam nachodí, nežli se tam dostane. Jó, to dá dneska práci, než-li dostane člověk skutečnou práci. Ono by tedy v tom ohledu bylo o čem psát v té krisi, ale já nemohu psát že ten a ten nemůže najít zaměstnání, že musí chodit hrát a tím žebrat, o tom bude psáno jinde a lépe; to je všeobecná tíseň dneška a je to všude. Jedni stýskají, že nemají výdělek, druzí že nemají na daně, třetí že málo utrží a tak stýská skoro každý. Komu já mám tedy vyhovět? Když knihu vyložím k nahlédnutí, tak kolik lidí to přehlíží, tolik je také rozumů a každý je jiný. Psát o něčem, když je moc poručníků je těžko, to by se vlastně nepsalo nic, aby byl pokoj. Ono to moc přehlížení nedělá dobře. Když tam kniha byla, vzal si ji Kotýnek také domů a tam na straně 39 připsal, že to bylo pro živnostníky. Přeptal jsem se potom na to Zasadila a on řekl, že to psal pro „Včelu” i pro živnostníky. Prvně mě však řekl, že to psal pro „Včelu”. Potom vykládejte knihu.

Za jedno volební období je to ovšem opatření rozumné, ale často při jednom pisateli? Vždyť je to také věc důvěry.