Z kroniky Včelné díl II - O náboženství

Kronika Včelné, díl II., r. 1937

O náboženství

O nynějším náboženství u nás pověděl bych těmito čísly. U nás je na 900 obyvatelů. Z toho je as 200 při církvy československé, asi 15 při církvy českobratrské a bez vyznání je zde asi 16 lidí. Ostatní jsou při církvy římsko katolické. Docela správně by se to dalo spočítat až r. 1940 při sčítání lidu, ale to mě nikdy nechce sčítací komisař archy zapůjčit, to že je úřední tajemství.

Naše vesnice není ani zdaleka tak nábožná, jak je číslicí vyjádřeno, to jsou většinou církevníci matrikoví, ale jsou zde také, zvláště ženy. Ti chodí do kostela, nejvíce do Boršova, ač jsme přifařeni do Kam. Újezda, ale do Boršova je to prý lepší.

Kostel tady žádný nemáme, jenom malou kaply, vystavenou a vysvěcenou v črvnu r. 1900, myslím, že to bylo 25 června a od té doby se zde v ten čas koná každý rok pouť na paměť vysvěcení kaple. Kaple je to jen malá. Karel Černý dal pozemek a sestra p. Černé ji nechala postavět. Zde ji vizte.


Soukromá kaple ve vsi

Na tu kaply se přenesl zvonek z obecní dřevěné zvoničky, která stála naproti Kalkušoviny, tj. mezi číslem 13 a 14 a od té doby se tam zvoní. Také se zde párkrát za rok koná mše, konají se zde celý květen májové večerní pobožnosti, zkrátka, je to středisko zdejší římsko katolické církve, ovšem jen malé. Nyní se odbývají tyto májové pobožnosti už jenom v kaply, ale dříve, vzláště před válkou, to se konaly procesí ku sv. Janu, či prostě ku kapličce. V neděli odpoledne se na zazvonění u kaple sešli a táhli po silnici za zpěvu nahoru ku kapličce. Tam bylo modlení a zase se zpěvem zpět. Zde je ta kaplička na „hraničkách”.

Kaplička na rozloučenou Kříž v lese na hraničkáh

Všední den se konala tato pobožnost s tímto procesím večer. Poslední nedělní májové procesí šlo až ke křížku na začátku lesa újezdeckého na hraničkách v levo na kraji a tím pobožnosti končily. Nyní už tam nechodí. Kdo tuhle kapličku vystavěl a kdy, to se nemohu dozvědět. Nikdo to tu neví. O tom křížku snad poví něco kronika v Kam. Újezdě.

Dříve to bylo s tím náboženství jiné než je dnes. Já ovšem nebyl moc zbožný od mladických let a nyní už dávno jsem bez konfese, ale museli jsme chodit do kostela aby jsme měli od rodičů dobrou vůly, ale do kostela jsme velmi mnozí nešli. To jsme šli do hospody k Achacum a když šli k polednímu lidi z kostela, tak jsme šli také. Prosím vás, tenkrát se jezdilo za prácí do Vídně i jinam a tak to byl v zimě samý světák a ti na kostel moc nedrželi. Doma z toho ovšem bývalo kázání, ale to na nás moc nepůsobylo. Jo, tenkrát a dnes, to je rozdíl. Tenkrát se myslelo že se nemůže jinak žít. Ve všední dny moc dřiny a v neděli pro změnu do kostela. Dneska té práce tolik není a je také kratší a tu zbývá víc času na jiné věci. Mládež má své hr a užije více své mládí a starší se také zaměstnávají jinými věcmy než kostelem a hospodou. Inu, časy se mění a lidé s nimy. Dnes je tu mimo církev římsko katolickou církev československá, ale ta musí chodit na své pobožnosti do města, protože tu žádný stánek nemají. A těch pár členů církve českobratrské se scházejí v jedné chaloupce v pasece ku svému rozjímání a ti bez konfese tu také žádný kroužek nemají, takže jeden o druhém ani neví. Prosím vás, združit se a zase platit na organisaci, to nikdo nechce. Českoslovenští mají své výběrčí a platí prý 6 Kč. ročně. Ech platit se musí všude, kde je nějaké združení nebo organisace. Někde platíš víc, jinde méně, ale všude.