Z kroniky Včelné díl II - Fouskův pohřeb

Kronika Včelné, díl II., r. 1938

Fouskův pohřeb

V neděli odpoledne dne 20. února měl zde pohřeb do Kam. Újezda František Fousek. Pohřeb má sice každý, kdo tady zemře, ale každý není tak slavný jako byl tento. Přispěly k tomu různé okolnosti. Bylo to v neděli odpoledne, bylo hezky, lidi byli doma a tak šli všichni. A bodejď by nešli, vždyť to byla také podívaná. Fousek byl strážník tratě, tak šli kamarádi od dráhy, byl u hasičů, šli hasiči s hudbou, byl u baráčníků, šli baráčníci, byl u C.P.O., šli také, byl u československé církve, šla také a hlavně byl ruský legionář, šli bráškové, šla čestná rota vojska a skoro všechno obecenstvo ze vsi. To se zase hned tak nepodaří, aby měl někdo tak slavný pohřeb. Rozumí se samo sebou, že řeči na hřbitově také byly. Vždyť mu museli ještě naposled říci, jak si jej cení a vyzdvihnout jeho zásluhy. On to sice již neslyšel, ale slyšeli to ti živí a ti jistě měli z toho radost při tom zármutku. Zástupce baráčníků dokonce slíbil na hřbitově, že tento tak slavný pohřeb bude zapsán v obecní kronice, tak co mě zbývá jiného než to zapsat. Vždyť jestli se duše Fouskova na to dívala a slyšela ten slib, co by si o mě pomyslela, kdyby nebyl splněn. Škoda, že tu všechnu slávu nemohl sám vidět a zažít, to by se mu to bylo líbilo, ale takto už sám z celé té slávy nic neměl, jen ti dosuď živí co to všechno viděli a slyšeli mohli mít z toho radost. No, to se tedy musí po pravdě říct, že ten Fouskův pohřeb byl letos nejslavnější, ačkoli tady už letos zemřelo osum lidí. Fouskovi samotnému zemřel před měsícem stařičký otec a on následoval necelý měsíc za ním. Škoda. Byl už na pensi, má tu pěkný domek, syna má jen jednoho a ten je učitelem, jak tu mohl krásně být a mít dobré bydlo. Ale to zas do toho vlezla zákeřná nemoc a zkazila mu kousek toho lidského štěstí. Je to tak osud člověka. Když si ta zubatá vybere svou oběť, tak na ní zakývá a musí jít, ať tu má co nebo nic.